Dne 24. října roku 1901 lidé s hrůzou pozorovali, jak se z největšího Niagárského vodopádu řítí dřevěný sud s železnými obručemi. Uvnitř sudu byla americká učitelka Annie Edson Taylor, která ten den slavila 63. narozeniny. Jakmile primitivní plavidlo vyplavalo z peřejí, záchranáři jí přispěchali na pomoc.
Učitelka se nechala zavřít do sudu a svrhnout z Niagárských vodopádů
Annie Edson Taylor žila sama. Jediný syn zemřel už v raném dětství a manžela ztratila v Občanské válce. Jako vdova žijící na sklonku 19. století to neměla jednoduché. Neprovdané a ovdovělé ženy v té době neměly moc možností obživy, většina z nich se nechávala najímat za mizivý peníz na domácí práce. Annie měla štěstí, že byla vzdělaná. Stala se učitelkou tance.
Ani to však nebylo povolání, které by jí zajistilo solidní živobytí. Annie se protloukala několika americkými státy a nikde se jí nepodařilo usadit natrvalo. A když na dveře zaklepala šedesátka, Annie si uvědomila, že vyučovat tanec nemůže donekonečna. Bez úspor a penze před ní ležela děsivá vidina dožití v chudobinci.
Zoufalý plán
K rozhodnutí vrhnout se v sudu z Niagárských vodopádů ji nepřivedla touha po slávě ani touha prověřit limity lidského těla. Annie nutně potřebovala peníze. Bizarní kaskadérské kousky v té době přitahovaly pozornost davů a jejich aktéři vydělávali horentní sumy… tedy pokud přežili. Byla to sázka se smrtí a Annie se ji nebála uzavřít.
Zpočátku se jí nedařilo sehnat manažera, který by její kousek propagoval a zpeněžil. Nejenže byla žena, ale navíc už překročila šedesátku. Nakonec jednoho přesvědčila. Nakukala mu, že je jí teprve 42 let. Novinářům ji vylíčil jako inteligentní a dobrodružnou ženu, která překročila Alpy, přeplavala nebezpečná jezera a prozkoumala divočinu vzdálených zemí. Nic z toho nebyla pravda.

Sud vystlaný polštáři
Na výrobu sudu Annie osobně dohlížela. Byl zhotoven z odolného dubového dřeva, zpevněn deseti železnými obručemi a opatřen zátěží, která ho měla při plavbě udržet ve svislé poloze. Interiér byl vystlán matrací a polštáři a opatřen postrojem, jímž se pasažérka připoutala.
Annie nejprve pád v sudu z vodopádů otestovala na kočce. Když viděla, že kočka přežila s pouhým šrámem na hlavě, usoudila, že přežije i ona.
Triumf pod vodopádem
Pro svůj šílený kousek si Annie vybrala největší z Niagárských vodopádů nazývaný Horseshoe (Podkova). Mnozí v jejím rozhodnutí viděli sebevraždu. Do sudu jí pomohl jediný asistent, ostatní s tím nechtěli mít nic společného. Muž sud utěsnil a spustil do řeky asi dva a půl kilometru od přepadu.
Za dvacet minut poté sud s učitelkou padal do mlhy spolu s divokou padající vodou. Trvalo téměř hodinu, než se k němu za peřejemi dostali záchranáři.
Annie vylezla ze sudu mokrá a trochu potlučená, ale živá. Nejvážnějším zraněním byl šrám na hlavě podobný tomu, jaký utrpěla její kočka.

Sláva, která brzy zašla
Lidé hovořili o zázraku a Annie vtiskli přezdívku „Královna mlhy“. Konečně přišly i vysněné peníze. Pohodlnou budoucnost ale odvážné učitelce nakonec nezajistily.
Něco si vydělala pózováním se svým sudem a kočkou před obchody v Michiganu a Ohiu. Vypečený manažer ale sud ukradl a začal objíždět Státy s mladší a atraktivnější ženou, kterou vydával za hrdinku. Annie vrazila spoustu peněz do soukromých detektivů, kteří po něm pátrali. A pak se stalo to samé s druhým manažerem.
Annie se snažila o svém kaskadérském kousku napsat knihu a pořádat besedy, ale nic nešlo tak rychle, jak si představovala. Peníze došly a její příběh neskončil šťastně. Když v roce 1921 ve věku 82 let zemřela, neměla ani penci. Její pohřeb byl zaplacen z veřejných příspěvků.
Přesto se zapsala do historie jako první člověk, který přežil pád v sudu z Niagárských vodopádů. Po Annie se jej pokusilo zopakovat ještě patnáct dalších jedinců, pět z nich ale nepřežilo. V roce 1951 pak úřady hazardní skoky z vodopádů v sudech zakázaly.