Korálové útesy blednou. Vědci je chtějí chránit speciálními podmořskými slunečníky

Korál vypadá jako pestrobarevný keř, který vyrůstá z mořského dna hlavně pro dekoraci. Ve skutečnosti ale nejde o rostlinu a jeho funkce je mnohem širší, než by se běžnému šnorchlistovi zdálo.

Netradiční živočich

Korálové útesy jsou vytvářeny koloniemi drobných živočichů zvaných polypi. Ti jsou sami o sobě jsou tencí jako mince, ale každý z nich si staví vlastní pevnou kostru z uhličitanu vápenatého, kterou přichytí ke skále nebo ke schránce jiného polypa. Na rozdíl od většiny živočichů se tito tvorečkové nepohybují volně v prostoru, ale rostou, umírají a znovu se rodí v rámci většího společenství na jednom místě.

Přesto nejde o rostliny. Koráli si totiž neumějí vyrobit potravu fotosyntézou a energii přijímají „požíráním“ látek z vnějšího prostředí. Jak si je ale dokážou obstarat, když se celý život de fakto nehnou z místa? Mají na to unikátní vychytávku.

Symbióza s benefity pro celý ekosystém

Koráli žijí v symbióze s mořskými řasami, kterým poskytují bezpečné místo k životu přímo ve svých tkáních a dodávají jim mimo jiné oxid uhličitý. Řasy na oplátku předávají korálům cukry, aminokyseliny a další organické látky, které produkují fotosyntézou. Toto fascinující soužití funguje pod mořskou hladinou už 25 milionů let.

A jsou to právě řasy, co korálům dodává typické zbarvení. Bez nich bychom viděli jen průsvitné, téměř bílé „větve“.

Korálové útesy přitom neslouží jen pro okrasu. Řada mořských druhů v nich nachází útočiště, kde se může skrýt před predátory, bezpečně se rozmnožovat a odchovat mláďata. Jde tedy o důležitou součást ekosystému, o kterou podmořský svět rozhodně nechce přijít.

Při zvýšené teplotě koráli blednou

Oteplování oceánů bohužel tyto přírodní úkryty ohrožuje. Zvýšená teplota v kombinaci se silným světlem poškozuje buňky řas, které pak korálu přinášejí víc stresu než potravy. Korál je proto vypuzuje, čímž přichází jak o živiny, tak o barevné pigmenty. To vede k jeho postupnému blednutí a následně i úhynu.

Devastující oteplení přinesl už rok 2023, kdy vědci zaznamenali množství vybělených i zcela uhynulých korálů v moři u Floridy. Následující léto se rozhodli udělat malý, ale významný experiment. V oblasti vybrali čtyřicet kolonií a nad polovinu z nich rozprostřeli konstrukce se stínící látkou, která snížila intenzitu dopadajícího světla zhruba o 60 procent. Jde o jakési podmořské slunečníky, vznášející se pod hladinou ve výšce asi 30 cm nad útesem.

Druhá polovina kolonií zůstala nezakryta a sloužila jako kontrolní skupina.

Slibný výsledek, ale nepraktické využití

Stínící konstrukce nedokážou vodu ochladit, ale alespoň zmírňují dopady UV záření. Výsledky pokusu na sebe nenechaly dlouho čekat. Zakrytí koráli skutečně nebledli tak výrazně jako kolonie nezakryté, a některé již vybledlé exempláře dokonce začaly barvu znovu nabírat.

Odborníci se přesto zdržují přehnaného optimismu.

„Řešení typu zastínění může poskytnout dočasnou ochranu jen v malém měřítku,“ vysvětlila jedna z autorek studie Karen Neely a dodala, že celoplošné použití slunečníků by bylo obtížné. „Zastínění rozhodně není pro korálové útesy všelékem a jeho nasazení by znamenalo obtížné rozhodování, které korály stojí za to zachránit.“

Podle Neely je tu navíc riziko, že se oceány časem oteplí natolik, že už ani podmořské slunečníky nepomůžou. Nejdůležitější roli v záchraně korálů proto nadále hraje snaha o zastavení nebo aspoň zpomalení změny klimatu.