Rytina stará 6600 let zobrazuje dvě slunce. Může jít o hvězdnou mapu zobrazující mimořádný vesmírný jev

Když hvězda umírá, celá obloha plane

Představte si noc bez jediného pouličního světla, bez záře měst na horizontu. Tmu, v níž každá hvězda vyniká s křišťálovou ostrostí. A pak náhle – světlo tak oslnivé, že soupeří s úplňkem. Něco takového museli zažít lidé žijící v oblasti dnešního Kašmíru někdy kolem roku 4600 před naším letopočtem. Hvězda vzdálená stovky světelných let dospěla ke konci své existence a explodovala v katastrofické přeměně, které astronomové říkají supernova.

Takové události patří mezi nejsilnější výbuchy ve vesmíru. Uvolňují energii, která dokáže na týdny noční oblohu zcela proměnit. Pro pozorovatele na Zemi se zjeví jako nový zářivý bod, který postupně bledne. Dnes bychom vytahovali fotoaparáty a malířská plátna. Lidé před 6600 lety nic takového neměli. Po ruce byly jen kameny a nějaké ostré nástroje.

Lovci, zvířata a dvě slunce na obloze

Kamenná deska objevená v 60. letech minulého století na neolitickém nalezišti Burzahom v Kašmíru na první pohled nepůsobila nijak převratně. Rytina o rozměrech zhruba 48 × 27 centimetrů byla zazděná v domě z pozdějšího období – kolem roku 2100 před naším letopočtem – obrazem dovnitř, jako obyčejný stavební materiál. Původní význam kresby byl dávno zapomenut.

Zobrazená scéna vypadá obyčejně: lovci s kopími, zvířata, nad nimi dvě velká kulatá tělesa na obloze. Klasický výjev z pravěkého života. Jenže tým astrofyziků z Tata Institute of Fundamental Research v Bombaji, vedený Mayankem Vahiou, si všiml něčeho zvláštního. Slunce a úplněk se na obloze nikdy neobjeví tak blízko sebe. Kdyby šlo o Slunce a Měsíc, musely by být v opačných částech oblohy.

Co když tedy jeden z těch záhadných kruhů není nebeské těleso, které známe dnes? Co když je to záznam něčeho mimořádného – exploze hvězdy?

View this post on Instagram

A post shared by Live History India Circle (@livehistoryindia)

Hvězdná mapa ukrytá v lovecké scéně

Vahia se svými kolegy začal pátrat v katalozích zbytků supernov. Hledali událost, která by mohla být viditelná z Kašmíru mezi lety 10 000 a 2000 před naším letopočtem a zároveň dosáhla jasnosti srovnatelné se Sluncem nebo Měsícem. Své výsledky publikovali v indickém archeologickém časopise Puratattva v roce 2011 pod názvem Oldest Sky-Chart with Supernova Record.

Našli jediného kandidáta: supernovu HB9. Její pozůstatek dodnes září vysokoenergetickým zářením v oblasti souhvězdí, která dnes známe jako Býk, Orion a Velryba. A datování? Exploze proběhla právě kolem roku 4600 před naším letopočtem – tedy před zhruba 6600 lety. Přesně v době, kdy mohl vzniknout petroglyf z Burzahomu.

Teď přišla na řadu nejodvážnější myšlenka: Co když celá scéna není lovecký výjev, ale hvězdná mapa? Vahia překryl rytinu s rekonstrukcí tehdejší noční oblohy. Výsledek byl ohromující. Lovec vlevo odpovídá poloze souhvězdí Orion. Centrální jelen sedí tam, kde dnes vidíme Býka. Lovec napravo se kryje s hvězdami Velryby, zvíře vedle něj s Andromedou a Pegasem. Dokonce i dlouhá zakřivená čára – tradičně vykládaná jako kopí – může reprezentovat oblouk jasných hvězd.

A ta dvě velká tělesa? Jedno je Měsíc v úplňku. To druhé – supernova HB9, zářící jako druhé slunce.

Nejstarší astronomický záznam světa?

Pokud se interpretace potvrdí, kašmírský petroglyf předstihuje o několik tisíciletí všechny dosud známé záznamy supernov. Čínští astronomové zachytili „hostující hvězdu“ (dnešní supernova SN 185) až v roce 185 našeho letopočtu.

Náhoda? Možná. Ale shoda pozic lovců, zvířat, Měsíce a navrhované supernovy s reálným uspořádáním hvězd je příliš přesná na pouhou náhodu. Spíš to vypadá, že někdo před tisíciletími pozorně sledoval noční oblohu – a když se stalo něco neobyčejného, rozhodl se to zaznamenat. Neměl fotoaparát ani plátno. Měl jen kámen a ostrý nástroj. Stačilo to.