Vyrazilo pět lodí, vrátila se jediná. Před 504 lety skončila první cesta kolem světa

Cesta za vzácným kořením

Výprava portugalského mořeplavce Ferdinanda Magellana opustila Sevillu 10. srpna 1519. Tvořilo ji pět lodí – Trinidad, San Antonio, Concepción, Victoria a Santiago – a přibližně 239 mužů.

Magellan nebyl motivován touhou dokázat, že lze obeplout Zemi. Jeho plán byl mnohem praktičtější. Španělsko soupeřilo s Portugalskem o kontrolu nad obchodem s kořením a Magellan věřil, že najde západní cestu k indonéským Molukám, odkud se tehdy vzácné koření dováželo.

Plavba ale brzy ukázala, že mapa světa je jedna věc a skutečný oceán něco úplně jiného.

Výprava zamířila přes Atlantik k Jižní Americe a dlouho hledala průchod na druhou stranu kontinentu. Nakonec našla úzkou a nebezpečnou úžinu, která dnes nese Magellanovo jméno.

Ještě než flotila vplula do Tichého oceánu, přišla o dvě lodě.

Santiago ztroskotala. Posádka San Antonia to vzdala, od výpravy se oddělila a vrátila se do Španělska. Z pěti plavidel tak zůstala tři.

Oceán klidný, ale velký 

Když mořeplavci propluli průlivem na druhou stranu amerického kontinentu, čekal na ně oceán, jehož rozměry si neuměli představit. 

Magellan mu dal jméno Mar Pacífico – klidné moře, protože v prvních dnech plavby narazil na poměrně příznivé podmínky. Jenže oceán, který se před nimi rozprostíral, byl obrovský a výprava neměla ani zdaleka dost zásob.

Cesta přes Pacifik trvala celé týdny. Docházelo jídlo, na palubách propukaly nemoci a muži umírali na hladovění a kurděje.

Po dlouhé plavbě se konečně dostali k Filipínám. Radovat se však ještě zdaleka nemohli. 

Magellan se domů nikdy nevrátil

Dne 27. dubna 1521 se posádky lodí střetly s bojovníky z ostrova Mactan vedenými náčelníkem Lapulapu.

Sám Magellan v boji padl.

Muž, který výpravu vedl přes Atlantik, nalezl cestu skrz Jižní Ameriku a překonal dosud neznámý Tichý oceán, tedy první plavbu kolem světa nikdy nedokončil.

Po jeho smrti pokračovali přeživší dál. Z původních pěti lodí zůstaly už jen dvě – Trinidad a Victoria.

Smutný konec čtvrté lodi

Trinidad ale na cestu domů nebyla připravená. Při pokusu vyplout z Moluk začala nabírat vodu, a proto musela zůstat na místě a podstoupit opravy. Když byla konečně schopná plavby, vydala se pod velením Gonzala Gómeze de Espinosy zpět přes Pacifik k americkému pobřeží. Jenže vítr a proudy jí cestu znemožnily. Posádku během měsíců plavby zdecimovaly kurděje, hlad a vyčerpání a Trinidad se nakonec musela vrátit na Moluky. Tam už čekali Portugalci, kteří zbytek posádky zajali a loď doslova rozštípali na dříví. 

Zbyla jen Victoria

Victoria už mezitím byla na cestě k vytouženému domovu. Její posádce velel muž, jehož jméno dnes zná podstatně méně lidí než Magellanovo.

Juan Sebastián Elcano.

Baskický námořník původně sloužil na palubě Concepción. Po Magellanově smrti převzal velení Victorie a rozhodl se pro cestu, která byla mimořádně riskantní: místo návratu přes Tichý oceán zamířil na západ přes Indický oceán, kolem Afriky a mysu Dobré naděje.

Victoria vyplula z Moluk v prosinci 1521.

6. září 1522 zázračně dorazila do Sanlúcar de Barrameda.

O dva dny později doplula do Sevilly. 

Z pěti lodí, které v roce 1519 vypluly ze Španělska, se vrátila jako jediná.

Z původní posádky zůstala jen hrstka mužů. Tradičně se uvádí 18 přeživších.

Výprava to nebyla šťastná. Do dějin se však zapsala tím, že jako první v historii dokázala obeplout celou Zemi. Celá cesta podle španělského námořnictva měřila více než 37 500 námořních mil.

Magellanovi připadl slavný příběh, ale Elcano dokončil nemožné

Je trochu ironické, že celou výpravu dnes známe především pod Magellanovým jménem.

Magellan byl její iniciátor a velitel první části cesty. Obeplutí Země ale dokončil někdo jiný.

Juan Sebastián Elcano dostal po návratu od krále Karla V. erb s glóbem a latinským heslem „Primus circumdedisti me“ – „První jsi mě obeplul“.

Elcano přitom nebyl žádný aristokratický hrdina, který by se na výpravu vydal s představou nesmrtelné slávy. Byl jen zkušeným námořníkem, který se do Magellanovy výpravy zapojil jako obyčejný důstojník.

Měl ale odvahu a nezlomnou vůli dovést přeživší námořníky domů. A kromě toho měl i to štěstí, že přežil.