Aktivní podmořský vulkán pokrývají miliony obřích vajec. Přírodní inkubátor vyrazil vědcům dech

Nečekaný život v temných hlubinách

Během letní expedice NEPDEP 2023 vyslali výzkumníci dálkově ovládanou ponorku k vrcholu podmořské hory Haida – Ts’íidaa Seamount. Tato formace se tyčí úctyhodných 1 100 metrů nad okolní oceánské dno a její vrchol leží v hloubce přibližně 1 500 až 1 580 metrů pod hladinou.

Nikdo z přítomných však nebyl připraven na to, co kamery ponorky v této mrazivé pustině odhalí. Na samotném vrcholku hory se před zraky vědců rozprostřela scéna jako z jiného světa.

Celý prostor byl doslova posetý obřími kožovitými pouzdry, kterým se v angličtině přezdívá „mermaid’s purses“ neboli peněženky mořské panny. Jednalo se o vejce rejnoka trnitého (Bathyraja spinosissima), hlubinné paryby, která může dorůstat délky až dvou metrů. Vědci na místě odhadli, že se na vrcholu nachází více než milion těchto pozoruhodných schránek.

Pozdější analýzy z let 2024 a 2025 toto číslo upřesnily až na neuvěřitelných 2,6 milionu kusů. Jde o největší zdokumentovanou líheň rejnoků na světě. Během této přelomové expedice se navíc vůbec poprvé v historii podařilo natočit přímý přenos, jak samice tohoto druhu své vejce klade.

Zlatá záře a mýtus o tekoucí lávě

Krátce po zveřejnění záběrů zaplavily internet zprávy o tom, že vědci objevili „zářící zlatá vejce“ přímo na soptícím vulkánu. Skutečnost je však poněkud odlišná, i když neméně fascinující.

Kožovitá pouzdra rejnoků mají přirozeně žlutohnědé zbarvení a velmi lesklý povrch. V naprosté tmě hlubin sama o sobě nesvítí, ale pod silnými reflektory výzkumné ponorky se rozzářila oslnivým zlatým odleskem, což vytvořilo tento magický vizuální efekt.

Podobně je tomu i s aktivitou samotné sopky. Nejedná se o dramatický vulkán chrlící žhavou lávu, která by vajíčka okamžitě zničila. Hora, původně považovaná za vyhaslou, vykazuje takzvanou nízkoteplotní hydrotermální aktivitu. Z trhlin v čedičovém podloží zde mírně prosakuje voda bohatá na minerály, která je o pouhé 1 až 2 °C teplejší než okolní ledové prostředí.

A právě tento nepatrný teplotní rozdíl je klíčem k celému zázraku.

Jak funguje sopečný inkubátor v praxi

Samice rejnoka trnitého, která běžně žije v hloubce kolem 2 500 metrů v teplotě vody blízké bodu mrazu, podnikne dlouhou cestu na vrchol podmořské sopky. Vyhledá zde místo v husté zahradě bambusových korálů, kde z trhlin v čediči vyvěrá voda ohřátá na přibližně 3 až 4 °C.

Zde naklade své obří, až půl metru široké kožovité pouzdro. V běžném ledovém prostředí hlubokého oceánu by vývoj embrya trval extrémně dlouho – často 4 až 10 let.

Díky permanentnímu sopečnému vyhřívání se však tato doba zkracuje na přibližně polovinu, tedy na 2 až 4 roky. Tím se zároveň zkracuje i čas, po který je bezbranné vajíčko vystaveno riziku, že se stane kořistí hlubinných krabů nebo jiných hladových predátorů.

Z inkubátoru do školky

Unikátní ekosystém má podle odborníků pro podmořský život velký význam.

„Mláďatům trvá čtyři roky, než se vyvinou. Teplá voda pravděpodobně urychluje inkubační dobu vajec, což vede k úspěšnějšímu líhnutí životaschopných jedinců,“ vysvětluje Dr. Cherisse Du Preez, hlubinná mořská bioložka z kanadského vládního úřadu Fisheries and Oceans Canada.

Podle ní je mělký vrchol podmořské hory v podstatě korálovou zahradou a bezpečnou školkou pro mláďata, kde mohou v klidu vyrůst, než sestoupí do chladných hlubin.

Křehký ráj pod hrozbou zkázy

Tento fascinující podmořský svět je však ve vážném nebezpečí. Oblast sice spadá pod navrhované chráněné mořské území, ale v době převratného objevu nebyla plně chráněna.

Unikátní líheň tak čelí bezprostředním hrozbám v podobě komerčního rybolovu při dně a potenciální hlubinné těžby, které by mohly tento nenahraditelný přírodní inkubátor během okamžiku nenávratně zničit. Podle vyjádření ochranářů na sociálních sítích je nutné lidské aktivity v oblasti rychle zakázat, než bude pozdě.