Výbuch v chemičce srovnal město Oppau se zemí. Explodovalo 4500 tun hnojiva

Hnojivo, které se v továrně společnosti BASF v Oppau skladovalo, mělo jednu nepříjemnou vlastnost. V silech se časem slepovalo do obrovských kusů, které svou tvrdostí někdy připomínaly kámen. Před přepravou ho proto dělníci potřebovali rozbít na menší části. Používali k tomu malé nálože bezpečnostní trhaviny.

Dlouho to fungovalo jako běžná rutina a k žádnému incidentu nedošlo. Podle dobových záznamů bylo v továrně před katastrofou provedeno více než 20 tisíc těchto odstřelů a postup byl považován za naprosto bezpečný.

Pak přišlo ráno 21. září.

Výbuch slyšeli až v Mnichově

Bylo po půl osmé, když se ze sila ozval první výbuch. O několik sekund později následoval druhý, mnohem ničivější. Tlaková vlna zasáhla továrnu i okolní obce. V samotném Oppau byly poškozeny tisíce budov, téměř 80 procent města bylo srovnáno se zemí. Škody zaznamenaly také blízké obce Ludwigschafen a Mannheim, z oken středověké katedrály ve městě Worms se vysypaly cenné vitráže.

Výbuch vytvořil obrovský kráter o rozměrech 120×90 metrů a hloubce 20 metrů. Otřesy zaznamenali dokonce v Mnichově, který je od Oppau vzdálen více než 300 kilometrů.

Počet obětí byl vyčíslen na 560, dalších 2000 lidí utrpělo zranění.

Co explozi způsobilo?

V sile nebyl uložen čistý dusičnan amonný, ale takzvaný dusičnan síranu amonného, tedy směs tvořená z poloviny dusičnanem amonným a z poloviny síranem amonným. Tehdy se předpokládalo, že při tomto poměru není směs výbušná. A dosavadní zkušenosti tomu skutečně odpovídaly.

Několik měsíců před katastrofou se ale změnily výrobní postupy.

Na začátku roku 1921 BASF zavedla nový proces, při kterém se tekutá směs rozprašovala pomocí stlačeného vzduchu a sušila ve formě drobných částic. Výsledkem byl materiál s jinými fyzikálními vlastnostmi než dříve.

V sile se kromě běžného hnojiva vytvořil také jemný, téměř sněhový prach, v němž mohl být obsah dusičnanů rozložený nerovnoměrně. Některé vrstvy jich mohly nést více, a právě ty mohly explodovat jako první. Drobný výbuch pak mohl spustit explozi mnohem většího množství materiálu, který se kvůli novému výrobnímu procesu choval jinak.

Otázky přetrvávají dodnes

Tehdejší vyšetřovatelé přesný mechanismus spolehlivě určit nedokázali. Dělníci, kteří s hnojivem manipulovali, už nebyli naživu, aby podali svědectví.

Dokonce ani dnes není možné s naprostou jistotou říct, jak přesně jednotlivé faktory zapůsobily jeden na druhý. Moderní analýzy nicméně považují změnu výrobního procesu a nové fyzikální vlastnosti hnojiva za zásadní součást vysvětlení katastrofy.

Továrna v Oppau ukázala, jak se zdánlivě bezpečná rutina může během sekund zvrhnout v neštěstí obrovských rozměrů. Stačí malá změna v zaběhaném procesu a pomyslnému džbánu z přísloví se neutrhne jen ucho; celý je doslova rozmetán na střepy.