Rus utekl ze Sovětského svazu ve stíhačce MiG-25. Američané stroj vrátili ve 30 bednách

Stíhačka z jiného světa

Nikdo na malém provinčním letišti nic podobného nečeká. Když stroj dosedne na ranvej, betonový pás je příliš krátký. Pilot brzdí ze všech sil, ale obří letoun se zařezává stovky stop do země za koncem dráhy. Teprve tam se zastaví.

Z kokpitu vyskočí muž ve vojenské uniformě. Vytáhne pistoli a vystřelí dvakrát do vzduchu – řidiči na silnici vedle letiště už fotí svými aparáty. Než k němu dorazí zmatení zaměstnanci letiště, trvá to několik minut.

Devětadvacetiletý poručík Viktor Ivanovič Bělenko z protivzdušné obrany SSSR pak vysloví větu, která naruší rovnováhu studené války: Chci požádat o azyl.

Stroj, který děsil Pentagon

Letadlo, které právě uvízlo v japonské hlíně, je Mikojan-Gurevič MiG-25 – nejutajovanější stíhačka, jakou Sovětský svaz kdy postavil. Na Západě o ní vědí jen z rozmazaných satelitních snímků a záchvěvů na radarech.

První náznaky přišly kolem roku 1970. Špionážní satelity zaznamenaly na sovětských leteckých základnách nový typ stroje. Obrovská křídla, dvě gigantické trysky. Vojenští analytici v Pentagonu začali panikařit.

Pak přišly zprávy z Blízkého východu. V březnu 1971 izraelský radar zachytil cíl, který zrychlil na Mach 3,2 – více než trojnásobek rychlosti zvuku – a vyšplhal do výšky skoro dvacet kilometrů. Nic takového Izraelci nikdy neviděli.

Pentagon spojil všechny indicie dohromady a vyvodil znepokojivý závěr: Sovětský svaz má superstíhačku, která je možná lepší než ty naše.

Když nemohou Američané ke stíhačce, stíhačka přiletí k nim

Američany samozřejmě hlodalo, že si tajemný stroj nemohou prohlédnout zblízka. Kdyby aspoň tušili, jaká technologie se v něm skrývá…

A pak se stal zázrak. Jeden exemplář jim sovětský zběh naservíroval na japonské letiště jako husu na talíř.

Pracovníci CIA nemohli uvěřit svému štěstí. MiG přesunuli na nedalekou základnu a začali ho rozebírat kus po kusu, dokud ho nepřeměnili na hromadu součástek, šroubů a kabelů. Trvalo to týdny.

Muž, který ztratil iluze

Viktor Bělenko byl vzorný sovětský občan. Narodil se těsně po válce v podhůří Kavkazu, vstoupil do armády a vyškolil se na stíhacího pilota. Byla to elitní pozice s výhodami, o kterých běžní Sověti mohli jen snít.

Postupem času ale začal o sovětském režimu pochybovat. „Sovětská propaganda vás v té době vykreslovala jako zkaženou společnost, která se rozpadla. Ale já měl v hlavě pochybnosti,“ řekl později americkým novinářům.

Uvědomil si, že obří stíhačka, v které létal, může být jeho vstupenkou na svobodu. Byl zrovna na základně Čugujevka v Přímořském kraji nedaleko Vladivostoku. Japonsko leželo jen nějakých 650 kilometrů daleko.

MiG-25 uměl létat rychle a vysoko, ale jeho spotřeba paliva byla příliš vysoká. K americké základně by doletět nedokázal. Japonsko bylo jedinou možností.

Bělenko celou dobu letěl podle paměti, podle map, které si předtím prostudoval. Chtěl přistát na základně Čitose, ale palivo docházelo. Musel to zkusit na nejbližším letišti. Tím bylo právě Hakodate.

V nádržích mu zbývalo palivo asi na třicet sekund letu.

Když Pentagon zase mohl klidně spát

Když byli Američané s analýzou obávaného sovětského letounu hotovi, zhluboka si oddychli.

Ukázalo se totiž, že na rozdíl od jejich vlastních stíhaček vyrobených z lehkého titanu byl MiG-25 zhotoven z oceli a byl příliš těžký na to, aby mohl obratně manévrovat. Konstruktéři počítali s tím, že vzlétne, zrychlí na Mach 2,5 a namíří k cíli pod vedením pozemních radarů. Na vzdálenost 50 kilometrů se zapne palubní radar a pilot vystřelí rakety. Potom se otočí a poletí domů.

„Sověti nepostavili superstíhačku, ale neohrabaného obra s jediným úkolem,“ vysvětlil pro BBC Roger Connor, kurátor leteckého muzea Smithsonian. „MiG-25 nebyl příliš užitečný bojový letoun. Bylo to drahé a těžkopádné letadlo a v boji nebylo nijak zvlášť efektivní.“

Byl tam i další problém. Létání rychlostí Mach 3 ničilo motory. Stroj zachycený nad Izraelem, který povolenou rychlost překročil, měl štěstí, že se vůbec vrátil na základnu.

Američané nakonec rozebranou stíhačku poslali sovětské straně zpátky. Ve 30 bednách.

Cesta za svobodou se podařila

Viktor Bělenko po půl roce výslechů dostal americké občanství, které mu osobně schválil prezident Jimmy Carter. V USA začal nový život a uplatnil se jako konzultant amerického letectva. Zemřel v září 2023 v domově důchodců ve věku 76 let.

Jeho vojenský průkaz a poznámky, které si škrábal na bloček během letu nad Japonským mořem, jsou dnes vystaveny v muzeu CIA ve Washingtonu.