Sezení na sloupu: Bizarní trend 20. století skončil tragédií

Co může být zábavného na tom, že vylezete do několikametrové výšky a celý den tam zůstanete sedět? Asi nic moc, dokud na této bizarní aktivitě nezačnete vydělávat peníze. Když o vás začnou psát noviny, obchodní domy si vás zaplatí jako reklamní poutač a lidé jsou ochotni oželet pár mincí, aby vás mohli pozorovat zblízka, může se z toho stát lukrativní živnost. Nikomu ji ale nedoporučujeme a záhy se dozvíte proč.

Sezení na sloupu mělo duchovní kořeny

Už v 5. století žili v Sýrii a dalších částech křesťanského Východu asketové, kteří se dobrovolně usazovali na vrcholcích vysokých sloupů. Říkalo se jim stylité, z řeckého stylos, tedy sloup nebo pilíř.

S novodobým zábavním průmyslem ale neměli nic společného. Šlo o extrémní formu náboženského odříkání, kdy se věřící chtěl odpoutat od všeho světského a zasvětit život výhradně modlitbě. Vrchol vysokého pilíře byl ideálním místem, kde vás nikdo nerušil, a navíc jste byli blíže nebesům. Někteří stylité takto vydrželi žít celá léta. Jídlo a vodu jim dodávali učedníci s pomocí lana.

Pak přišel Alvin Kelly

Po dlouhá staletí se pak v křesťanském světě sezení na sloupech nepraktikovalo. Znovu se objevilo teprve ve 20. letech minulého století, ale tentokrát už nešlo o asketismus, nýbrž o způsob, jak přilákat pozornost publika a vytvořit zábavnou show.

Jedním z mužů, kteří z něj udělali skutečnou atrakci, byl Alvin „Shipwreck“ Kelly.

Kelly byl kaskadér a profesionální showman. S bizarní aktivitou začal v roce 1924, kdy se nechal přemluvit, aby si sedl na sloup před obchodním domem ve Filadelfii. Původně mělo jít o několikahodinovou kuriozitu.

Jenže lidé se začali zastavovat a dívat. A Kelly pochopil, že právě objevil něco, co se dá prodat.

Na obyčejném kaskadérském čísle postupně vybudoval celou kariéru. Objížděl americká města a nechával se vystavovat na vrcholcích sloupů při propagaci obchodů, filmů nebo sportovních událostí. Lidé se chodili dívat, jak dlouho vydrží nahoře, a Kelly se stal celebritou.

Jeho nejznámější výkon přišel v Atlantic City, kde podle dobových zpráv vydržel na sloupu 49 dní.

Jeden z nejpodivnějších fenoménů doby

Konkurence na sebe nenechala dlouho čekat. Vypadalo to jednoduše: prostě se posadíte na sloup a začnete vydělávat peníze. Našlo se ale také mnoho mladých mužů i nezletilých chlapců, kteří v sezení na sloupu viděli jakousi sportovní disciplínu, kterou si mohou dokázat sílu vůle a fyzickou odolnost. Při pohledu na fotografii teprve čtrnáctiletého Williama Rupperta nejednu dnešní matku zamrazí.

A také šlo o lámání rekordů. William Ruppert strávil na sloupu neuvěřitelných 23 dní. Profesionálové to však vydrželi mnohem déle.

Proč to nebyl dobrý nápad? Chyběl spánek. Přicházelo počasí, které se nedalo ovlivnit. Člověk musel jíst a pít v podmínkách, které k tomu vůbec nebyly určené. A především musel celé dny zůstávat na velmi omezeném prostoru.

Stačila chvilka nepozornosti, vyčerpání nebo problém s konstrukcí a z atrakce se mohla během několika sekund stát tragédie.

Přesto se trend držel několik let. Jeho popularita začala slábnout ve 30. letech, kdy Spojené státy zasáhla Velká hospodářská krize. V době, kdy lidé přicházeli o práci a peníze, už nebylo tak snadné prodávat jim lístky na podívanou, při které někdo sedí na sloupu.

Tragédie posledního rekordmana

Jedním z mužů, kteří tuto podivnou disciplínu udržovali při životě ještě dlouho po jejím vrcholu, byl Richard „Dixie“ Blandy. A nedopadl dobře.

V roce 1965 strávil rekordních 125 dní na sloupu v zábavním parku Gröna Lund ve švédském Stockholmu. Seděl přibližně 61 metrů nad zemí.

Podle vzpomínek zveřejněných hřbitovem Woodland během této rekordní akce vypil 92 lahví whiskey a kouřil přibližně tři balíčky cigaret denně. Tenkrát se ještě nic závažného nestalo.

K osudnému okamžiku došlo až v roce 1974 v nákupním centru Dixie Square Mall v Harvey v americkém Illinois. Blandy měl za sebou čtyři dny propagačního vystoupení na 15 metrů vysokém sloupu a chystal se konečně dolů. Pod sloupem ale stál přívěs, který překážel technice připravené k jeho spuštění na zem. Blandy prostřednictvím komunikačního drátu požádal, aby byl přívěs odtažen. Během přesunu přívěsu se však komunikační drát napnul a celý sloup strhl.

Blandy pád z patnáctimetrové výšky nepřežil. Bylo mu 71 let.

Jeho smrt symbolicky ukončila zvláštní kapitolu americké zábavy, která mohla podobnou tragédií skončit prakticky kdykoli.