Výletní parník zmizel z Temže během několika minut. Cestující bojovali o život ve vodě plné splašků

Večer 3. září 1878 se Princess Alice vracela z výletu do Rosherville poblíž Gravesendu. Na palubě byly stovky lidí, z nichž mnozí už odpočívali v kajutách. Na palubě hrála hudba a nic nenasvědčovalo tomu, že za okamžik dojde k tragédii.

Krátce po půl osmé vplul parník do oblasti Gallions Reach, když se proti němu objevila výrazně větší nákladní loď Bywell Castle. Obě plavidla se ocitla na kolizním kurzu a posádky nedokázaly zabránit srážce.

Bywell Castle narazila do Princess Alice poblíž pravého kolesa. Menší parník se rozlomil téměř napůl a během několika minut se potopil. 

Počet obětí dodnes není znám 

Po srážce se v řece ocitly desítky, možná stovky lidí. Někteří se snažili doplavat k břehům, jiní se zachytávali lan, člunů nebo částí vraku. Posádka Bywell Castle spustila záchranné čluny a házela do vody lana a záchranné kruhy.

Mnoho cestujících ale zůstalo uvězněno v kajutách a na chodbách. V rychlosti, s jakou se loď potopila, neměli šanci dostat se ven. 

Přesný počet cestujících se nikdy nepodařilo zjistit. V té době totiž neexistovala povinnost vést přesné seznamy pasažérů. Odhady hovoří přibližně o 640 mrtvých, některé dobové údaje uvádějí ještě vyšší čísla.

Nebyla to obyčejná říční voda

Tragédie byla o to horší, že se Princess Alice potopila v úseku, který patřil k nejznečištěnějším místům celé řeky.

Londýn měl s odpady obrovský problém dlouhodobě. Miliony obyvatel produkovaly stále více splašků a průmyslového odpadu. Systém kanalizace, který vybudoval inženýr Joseph Bazalgette, sice odváděl odpad z centra města, ale problém úplně nevyřešil. Splašky byly jednoduše vypouštěny do řeky.

A Princess Alice se potopila právě v místě, kde do Temže proudil odpad z okolních stok.

Jeden z přeživších, muž jménem Huddart, později vyprávěl: 

„Ve vodě jsem si všiml něčeho velmi podivného. Chuť i zápach byly tak strašné, že je nedokážu popsat. Když jsem klesl až na dno a znovu se vynořil s ústy plnými té vody, dokážu si její chuť velmi dobře vybavit. Byla to ta nejodpornější voda, jakou jsem kdy ochutnal, a její zápach byl stejně hrozný.“

Zabíjely je splašky, nebo se prostě utopili?

Po katastrofě se objevily názory, že někteří cestující nezemřeli přímo utonutím, ale byli otráveni znečištěnou vodou.

Woolwich Board of Health proto pověřila chemika jménem Wigner, aby zjistil, zda byla voda 3. září 1878 natolik kontaminovaná, že mohla způsobit smrt některých cestujících Princess Alice.

Wigner po své analýze připustil, že znečištěná voda skutečně mohla vyvolat nekontrolované zvracení, které mohlo být pro člověka fatální. Odborníci se dnes přesto kloní k názoru, že většina obětí se utopila. 

Kdo katastrofu zavinil?

Odpovědnost za tragickou srážku se stala předmětem zdlouhavého vyšetřování. Inquest nakonec připsal podíl viny oběma stranám. Princess Alice měla podle poroty zastavit a couvat, což neudělala, zatímco posádka Bywell Castle podle závěrů nereagovala dostatečně rychle.

Kapitán výletního parníku William R. H. Grinstead při tragédii sám zahynul, takže už nemohl vysvětlit, co v osudový moment zamýšlel udělat. Jeho tělo bylo vytaženo z Temže u Woolwichského arzenálu jako jedno z posledních.