Papoušek kakapo byl na pokraji vyhynutí. Nyní se ochranářům podařilo vypiplat 90 mláďat

Rekordní rok přinesl 90 potomků

Letošní rok byl pro kakapa sovího mimořádný. Do oficiální statistiky bylo 1. září připočteno 90 mláďat, která přežila prvních 150 dnů svého života. Populace tohoto kriticky ohroženého druhu tak nyní čítá 325 jedinců. 

Nezní to jako nijak velké číslo, ale situace bývala mnohem vážnější. Když v roce 1995 současný záchranný program začínal, žilo na světě jen 51 kakapů – 31 samců a pouhých 20 samic. Letošních 90 mláďat je přitom rekordem. V minulosti trvalo celých 16 let, než se podařilo odchovat stejný počet mladých ptáků.

Papoušek, který neumí létat

Kakapo soví (Strigops habroptilus) je mezi papoušky opravdový podivín. Je nelétavý, noční a mimořádně těžký. Samec může vážit až kolem čtyř kilogramů, takže jde o nejtěžšího papouška na světě. Dožívá se desítek let a většinu času tráví na zemi, případně šplhá po stromech.

Jeho způsob života se bohužel stal jedním z důvodů, proč měl po příchodu člověka takový problém přežít.

Kakapo původně neměl v přírodě Nového Zélandu přirozené nepřátele z řad lovících savců. Lidé s sebou ale na ostrovy přivedli kočky a další predátory, pro které byl nelétavý pták snadnou kořistí. 

Mláďata se nerodí každý rok

Rozmnožování přitom v případě kakapů vůbec není jednoduché. Závisí totiž na úrodě ovoce na stromě zvaném rimu. 

Když je plodů málo, samice nemají dostatek potravy, aby nabraly sílu k péči o mláďata. V některé roky se tak kakapové vůbec nerozmnožují. 

Například letošní sezona přišla až po čtyřleté pauze.

Samci celou noc duní do tmy

Kakapo přitom neláká partnerku zpěvem, jak jsme na to zvyklí u jiných druhů ptáků. Našel si zcela osobitý způsob seznamování. 

Samci se shromažďují na místech označovaných jako lek a připravují si tam systém cestiček a mělkých prohlubní v zemi. Potom za tmy vydávají hluboké dunivé zvuky, takzvané „booming“. Díky tomu mohou přilákat samice z velké vzdálenosti.

Kakapo je dokonce jediným papouškem na světě, který tento způsob rozmnožování používá. Samci se o potomky následně nestarají. Veškerou péči o vejce a mláďata zajišťuje samice.

Samice obvykle snáší několik vajec, ale odchovat mládě není jednoduché. Kakapové mají problémy s nízkou genetickou rozmanitostí, neplodností a nízkou úspěšností líhnutí. Každé přeživší mládě je proto pro záchranný program nesmírně cenné.

Každý pták má svůj vlastní „batůžek“

Když je na světě jen několik desítek jedinců, nestačí je jednoduše vypustit do lesa a doufat, že si tam nějak poradí.

Každý z kakapů proto nosí malý rádiový vysílač, díky kterému mohou ochranáři sledovat jeho pohyb a aktivitu.

V období rozmnožování se tým stará také o hnízda, vejce a mláďata. Některá vejce nebo mláďata potřebují inkubátor, ruční péči nebo veterinární pomoc.

Teprve letos začali ochranáři část intenzivní péče záměrně omezovat.

Méně kontrol vajec a mláďat, více využívání vzdáleného monitoringu a v některých oblastech také méně přikrmování. Cílem totiž není vytvořit populaci, která přežívá jen díky lidem. Dlouhodobým cílem je, aby se kakapové dokázali bez pomoci člověka znovu obejít. 

325 je velký úspěch, ale ještě není vyhráno

Letošní číslo je důvodem k oslavě. Neznamená ale, že kakapo soví přestal být ohroženým druhem.

Stále jde o kriticky ohroženého ptáka, pro kterého v současné době existují jen tři bezpečné ostrovy. Jedním z hlavních úkolů proto bude v budoucnu vytvořit další vhodná místa, kam by se populace mohla postupně rozšířit. 

První velký krok se ale podařil. Kakapo stále existuje a má šanci se v novozélandské divočině udržet i nadále.