Vědec s pomocí AI rozluštil Napoleonův záhadný dopis. Vojevůdce ho napsal tajnou šifrou

Počátkem roku 1809 se generál Auguste de Marmont se svým vojskem ocitl v Dalmácii, na východním břehu Jadranu, odříznutý od ostatních francouzských jednotek. Válka s Rakouskem byla na spadnutí. Napoleon generálovi musel sdělit svůj plán.

V březnu mu napsal dopis, který začínal slovy: „Jistě jste obdržel mé dopisy z 8., 14. a 20. tohoto měsíce.“ Pak už následovaly jen podivné symboly a číslice.

Vědci tušili, že text obsahoval informace o rozmístění francouzského vojska a strategii pro další postup. Nikdo se však dosud nepustil do zdlouhavého lámání kódu, ke kterému se nedochoval klíč.

AI to zvládla za 6 hodin

Inženýr z kyberbezpečnostní společnosti SentinelOne Carter Church podle svých slov původně žádné záhadné dopisy luštit nechtěl. Když ale četl o nadšenci, jemuž se nedávno podařilo s pomocí umělé inteligence přečíst tajnou vojenskou šifru z druhé světové války, rozhodl se, že něco podobného zkusí taky.

Naskenovaný obraz Napoleonova dopisu předložil pokročilému modelu GPT-6 Astra, který je schopen pracovat s vizuálními daty a složitými jazykovými strukturami. Po šesti hodinách se dočkal výsledku.

„Působivé na tom není ani tak samotné rozluštění kódu, ale fakt, že Astra dokončila celý multimodální proces za šest hodin jen z jediného obrázku a zadaného cíle,“ uvedl Church na sociálních sítích.

Zároveň přiznal, že šifra sama o sobě nebyla zase tak složitá. Kryptografové by ji mohli prolomit také, ale potřebovali by na to mnohem více času a energie.

Co Napoleon v dopise sděloval

Napoleonův dopis generálu Marmontovi popisuje rozmístění všech ostatních francouzských a spojeneckých armád a adresáta nabádá, aby se nenechal svou izolovanou pozicí zastrašit. .

„Rusové pochodují proti Rakousku a armáda v Benátsku dnes čítá osmdesát tisíc mužů,“ píše se v něm. „Připočtěte k tomu dalmatský sbor, nemluvě o zálohách, které se všude v týlu připravují, a uvidíte, že Rakousko bude napadeno ze všech stran najednou. Proto spěje ke své zkáze.“

Jak to dopadlo

Rakousko ke své „zkáze“ sice skutečně dospělo, ale nešlo to tak bleskově, jak si to Napoleon maloval.

Po vpádu do Bavorska v dubnu roku 1809 se rakouské jednotky střetly také s Marmontovou armádou v Dalmácii a zatlačily ji od Zrmanji. O měsíc později utrpěl porážku i samotný francouzský vůdce. Bitva u Aspern a Esslingu, ve které zvítězila rakouská armáda pod vedením arcivévody Karla, rozbila mýtus o Napoleonově neporazitelnosti.

Marmonta naštěstí nezastrašila ani izolace, ani zprávy o francouzské porážce. Přešel tvrdě do protiútoku. V květnu Rakušany porazil u Pribudiće, zajal jejich velitele a postupoval na sever. Počátkem června vstoupil do Lublaně a pokračoval až k Dunaji. V červenci se jeho vojsko zapojilo do bitvy u Wagramu, kde tentokrát Napoleon rakouskou armádu porazil. Rakousko nakonec v říjnu téhož roku podepsalo v Schönbrunnu mír.

Marmont byl za své zásluhy povýšen do hodnosti císařského maršála.

Kolo osudu se převrátilo naruby

Napoleonské války ovšem Wagramem neskončily a ze zdánlivě věrného vojenského hodnostáře se postupem času vyvinul pragmatik. Když se v roce 1814 spojenecké armády blížily k Paříži, Marmont dospěl k přesvědčení, že Napoleon už válku nemůže vyhrát a další odpor ji jen zbytečně prodlouží. Se Spojenci proto vyjednal tajnou dohodu a své jednotky schválně přesunul na místo, kde byly snadno obklíčeny a donuceny se vzdát. Napoleonovi tím zasadil jednu z posledních ran před abdikací.

Svým kontroverzním krokem si nicméně zachránil vlastní kůži, a navíc získal prominentní postavení ve službách Bourbonů. Nového krále Ludvíka XVIII. podpořil i během Napoleonova krátkého návratu v roce 1815. V tu chvíli to bylo prozíravé. O patnáct let později ale přišel osudový zlom.

V roce 1830 Marmont velel královským jednotkám, které se pokoušely potlačit červencovou revoluci. Jeho instinkt mu opět správně napověděl, že se to nepodaří. Boj tedy vzdal a chtěl přeběhnout k druhé straně. Čerstvě sesazený Karel X. ho nechal zajmout a údajně mu řekl:

„Zradíte nás stejně tak, jako jste zradil jeho?“

Marmont svěsil hlavu a následoval krále do exilu.

Neslavný konec slavného maršála

Francouzský maršál byl paradoxně vlídně přijat v Rakousku, proti kterému kdysi s takovou vervou bojoval. Dokonce se stal vychovatelem mladého vévody z Reichstadtu, Napoleonova syna, který krátce nesl titul Napoleon II. Své pochybné pověsti se ale Marmont nikdy nezbavil. Ve Francii se z jeho titulu vévody z Dubrovníku, duc de Raguse, dokonce odvodilo sloveso „raguser“ ve významu „zradit“. A když jako starý muž dožíval v Benátkách, děti si prý na něho na ulici ukazovaly a říkaly: „To je ten pán, který zradil Napoleona.“