Hrobka, která zabíjela. Patnáct polských výzkumníků podlehlo zákeřné nákaze

Zvláštní povolení pro vyvolené vědce

Kazimír IV. Jagellonský vládl Polsku od roku 1447 až do své smrti v roce 1492. Narodil se v roce 1427 a už ve třinácti letech se stal litevským velkovévodou. Pod jeho žezlem Polsko prožívalo zlatou éru; stát získával respekt po celé Evropě a upevňoval své postavení mezi velmocemi kontinentu.

Přístup k historickým pohřebištím byl v komunistickém Polsku přísně regulován státem. Výjimečné povolení k otevření královské hrobky udělil vědcům krakovský arcibiskup Karol Wojtyła, který se později stal papežem Janem Pavlem II.

Smrt přišla nenápadně

První varování přišlo teprve po roce. Badatel Feliks Dańczak podlehl záhadné nemoci 12. dubna 1974 – téměř přesně rok po vstupu do krypty. O dva měsíce později následoval Stefan Walczy. Lékaři stáli před záhadou: příznaky připomínaly těžkou alergii, která se však rychle měnila v něco mnohem horšího.

Během následujících deseti let se smrtící bilance vyšplhala na patnáct obětí. Zemřeli nejen archeologové, kteří vstoupili do hrobky, ale i laboratorní pracovníci, kteří královské ostatky později zkoumali. Polská veřejnost šeptala o prokletí Jagellonců.

Neviditelný zabiják v zapečetěné hrobce

Teprve novější výzkum dokázal, že nešlo o kletbu.

Král Kazimír IV. zemřel v červnu 1492 ve věku pětašedesáti let. Následující dny byly mimořádně horké a tělo panovníka se začalo rozkládat dřív, než pozůstalí stihli dokončit pohřební přípravy. Královské ostatky nakonec zabalili do plátna a uložili do prosté dřevěné rakve.

Když archeologové o téměř pět století později otevřeli hrobku, rakev už dávno shnila. Ale něco jiného tam bujelo v plné síle. Analýzy vzduchu a povrchů v kryptě odhalily masivní koncentrace plísňových spor – především druhů Aspergillus, Penicillium rubrum a Penicillium rugulosum.

Studie z roku 2015 publikovaná v Journal of the Air & Waste Management Association zkoumala kvalitu vzduchu v řadě polských krypt včetně krakovské. Výsledky byly alarmující:

„Množství plísní v kryptě překračuje doporučené limity pro expozici při práci“, napsali autoři. A dodali jasné varování: „Zaměstnanci pracující v kryptách by měli o těchto rizicích vědět.“

Houba, kterou není radno vdechnout

Za normálních okolností tyto spory způsobují pouze horečky a záněty. Problém nastal, když je vědci vdechli v obrovských koncentracích z uzavřeného prostoru. V takové dávce se plísňový koktejl mění v zabijáka. Pokud je imunitní systém oběti oslaben jinou infekcí, houby mohou kolonizovat hluboko v plicích. Z alergických příznaků se stává smrtelné onemocnění, které může zabít během několika dnů – nebo tiše doutnat celá léta.

Hlavním identifikovaným viníkem byl kropidlák žlutý (Aspergillus flavus), který produkuje vysoce toxické a karcinogenní aflatoxiny. V zapečetěné hrobce měl pět set let na to, aby se rozmnožil do smrtících koncentrací.

Srovnání s kletbou Tutanchamona

Podobný případ se odehrál již v roce 1922 po otevření hrobky faraona Tutanchamona. Lord Carnarvon, který slavnou egyptskou expedici sponzoroval, zemřel jen pár měsíců poté, co spolu s Howardem Carterem do nalezené pohřební komory osobně vstoupil. Zatímco veřejnost začala spekulovat o faraonově kletbě, oficiální verze hovořila o bizarní kombinaci infikovaného komářího štípnutí a zánětu plic. Lékařská komunita však měla pochybnosti.

Studie publikovaná v roce 2003 v prestižním časopise The Lancet přinesla nečekanou hypotézu. Po přezkoumání Carnarnonových symptomů vědci konstatovali, že smrt mohla být způsobena infekcí plísně aspergilózy vdechnuté přímo z hrobky.

Ironií osudu si polští výzkumníci při vstupu do hrobky krále Kazimíra na faraonovu kletbu vzpomněli. A od srdce se jí zasmáli. Když ale po roce náhle začali jeden po druhém umírat, do smíchu jim už nebylo.