Když se historikové zabývají nějakým starověkým vládcem, automaticky předpokládají, že to byl muž. Pořád vycházejí ze zaběhané představy, že světu odjakživa vládli muži, zatímco ženy se staraly o děti a téměř nevystrčily paty z domu. Stále více objevů však toto tradiční pojetí nabourává.
Slavný král doby železné byl možná žena. Verica přivedla Římany do Británie a změnila její dějiny
Historik Miles Russell z univerzity v britském Bournemouthu nyní rozpoutal diskuzi o králi jménem Verica, který vládl na samém počátku našeho letopočtu kmenu Atrebatů v jihovýchodní Anglii. V dějinách Británie měl tento vládce obrovský význam, neboť to byl právě on, kdo na Britské ostrovy přivedl Římany, kteří se zde poté usadili na dlouhých 400 let.
Kolem roku 40–42 n. l. byl Verica svržen sousedním kmenem a nenapadlo ho nic lepšího, než požádat o pomoc římského císaře Claudia. Ten pomohl více než ochotně. Přes kanál La Manche vyslal hned čtyři legie.
Proč mohlo jít o ženu
Miles Russell podrobil někdejšího lídra Atrebatů novému výzkumu a dospěl k závěru, že se nejspíš vůbec nejednalo o mužského panovníka. Verica mohla být žena. První indicií je samotné jméno, které končí na písmeno „a“ stejně jako jiná ženská jména té doby. Pak tu jsou mince, jež panovníka zobrazují se štíhlou, ženskou postavou s odhaleným poprsím. Vůbec přitom nevadí, že přítomný latinský název „Rex“ tradičně označoval krále.
„Ten titul nebyl spojen s určitým pohlavím, Řím jím uznával mužské i ženské panovníky, včetně slavné egyptské královny Kleopatry,“ vysvětlil Russell.
Historik dále poukázal na text římského historika Cassia Dia, podle něhož měl Claudius slabost pro krásné ženy.
„Dio napsal, že císaře k tažení přimělo našeptávání barbarské femme fatale,“ říká Russell.
Jinými slovy, Claudius by se kvůli nějakému králi ze vzdálených ostrovů možná s žádnou vojenskou akcí nenamáhal. Ale kdyby ho o to poprosila svůdná královna… nechal by se přesvědčit snáze.
Když ženy mužům vládly
Ačkoli se proti Russelově výkladu už někteří jiní odborníci ohradili, faktem je, že se ženské vládkyně na území dnešní Británie v době železné vyskytovaly. Slavnou postavou je například královna kmene Icenů Boudica, která se dokonce postavila do čela vojska, aby vzdorovala římské nadvládě. Sice neuspěla, ale do historie se zapsala jako nebojácná hrdinka.

Žena toho času vládla také Brigantům v severní části ostrovů. Jmenovala se Cartimandua a se Římany se naopak rozhodla spolupracovat. Dokonce jim vydala jejich významného protivníka Carataca, který se před nimi ukrýval na jejím území. Řím ji na oplátku pomohl udržet u moci. Alespoň do roku 69, kdy své postavení ztratila v důsledku římské občanské války.
Matky pluku doby železné
O významné roli žen v tehdejší společnosti svědčí rovněž výzkum publikovaný loni v časopise Nature. Mezinárodní tým vědců tehdy analyzoval DNA více než padesáti lidí pohřbených v době železné v lokalitě Winterborne Kingston v hrabství Dorset na jihu Anglie.
Výsledky ukázaly, že příbuzenské vazby tamní komunity se výrazně odvíjely od ženské linie. Ženy zůstávaly ve svém rodném společenství, zatímco muži se do něj přistěhovali odjinud. Odborníci tento způsob rodového uspořádání označují jako matrilokalitu.
Nemuselo jít přímo o matriarchát, avšak z DNA je zřejmé, že ženy v době železné hrály ve svých komunitách větší úlohu, než jim moderní věda dosud přisuzovala. Nebyly to jen manželky a dcery mocných mužů, mohly samy vládnout i velet vojskům. Na gender se viditelně v této epoše zdaleka tak nehrálo, jak nám to předkládají dnešní učebnice.