Hořící jámu uprostřed turkmenské pouště Karakum se místní úřady už léta snaží neúspěšně uhasit. Mezitím se sem sjíždějí cestovatelé z celého světa, aby u neobvyklého místa strávili dobrodružnou noc. Kdo se sem ale vypraví, neměl by trpět chorobným strachem z pavouků.
Brána do pekla v Turkmenistánu přitahuje tisíce obřích pavouků. Jejich chování je vědeckou záhadou
„Kráter vypadal ve tmě mnohem působivěji, jak plameny vyšlehovaly k noční obloze. Šli jsme blíž a ve světle baterky jsme na zemi spatřili tisíce párů očí. Patřily slavným darvazským pavoukům,“ líčí anglický cestovatel Steve Rohan, který Turkmenistán navštívil v roce 2019.
Narážel přitom na skutečnost, že se o těchto tak trochu strašidelných tvorech v souvislosti s kráterem už dříve psalo. Označení „darvazský“ však neodkazuje na konkrétní druh, ale na blízkou vesnici Darvaza. Botanicky navíc ani nejde přímo o pavouka.
Vypadá jako pavouk, ale je to solifuga
Tvorové, kteří se v okolí takzvané Brány do pekla v hojném počtu vyskytují, sice patří mezi pavoukovce, ale tvoří samostatnou skupinu nazývanou solifugy (Solifugae). Na rozdíl od pavouků netkají pavučiny a kořist místo toho chytají přímo svými silnými končetinami. Mají mohutná kusadla, dokážou velmi rychle běhat a loví především hmyz a další drobné bezobratlé živočichy.
Jejich tělo nebývá velké, na délku může měřit jen několik centimetrů. Spolu s končetinami ale průměr solifugy dosahuje 12 až 15 cm. To už je dost na to, abyste se pořádně vyděsili, když vám přeběhne po těle.
V angličtině se mu nejčastěji přezdívá „camel spider“, tedy velbloudí pavouk. A nemusíte se bát, jedovatý není.

Co solifugy ke kráteru táhne
Původ hořícího kráteru není dodnes stoprocentně objasněn. Nejčastěji se uvádí verze, že se zde v roce 1971 při průzkumu ložisek zemního plynu propadla půda nad podzemní dutinou. Vznikla tak jáma o průměru 70 m a hloubce 30 m, ze které unikal plyn. Geologové ho zapálili, aby neohrožoval život v okolí. Neuvědomili si však, že zásoby plynu jsou v těchto místech natolik rozsáhlé, že z nich budou šlehat plameny takřka věčné.
Kráter přitahuje pozornost nejen kvůli své pekelné povaze, ale také právě kvůli podivnému chování místních pavoukovců. V minulosti se objevily zprávy, že solifugy hromadně padají do ohně a hynou. Jiní pozorovatelé zase tvrdili, že v kráteru přímo bydlí a vysokým teplotám se přizpůsobily.
Ani jedna z verzí však nebyla vědecky potvrzena.

Světlo lákavé i zrádné
Někteří odborníci připouštějí, že pavoukovce může přitahovat světlo ohně. V temné poušti je hořící kráter přecijen velmi jasným bodem a předchozí výzkumy v laboratořích potvrdily, že se solifugy snadno nechají nalákat do světelných pastí.
Nabízí se však i hypotéza, že oheň ve skutečnosti láká drobný hmyz, kterým se pavoukovci živí. Bezprostřední okolí kráteru je pro ně proto oblastí s hojnou a snadno dostupnou potravou. Zda přitom sem tam spadnou do jámy nešťastnou náhodou, nebo do ní lezou cíleně z konkrétního důvodu, zůstává záhadou.
Turkmenistán se v posledních letech pokouší Bránu do pekla uhasit. Specialisté začali využívat okolní vrty k zachytávání a odčerpávání plynu, který by jinak proudil směrem ke kráteru. V červnu 2025 turkmenské úřady oznámily, že intenzita hoření klesla oproti srpnu 2023 více než trojnásobně. Úplně ale oheň nezmizel.