Nejznámější česká bitva trvala jen dvě hodiny. Český král po porážce utekl

„Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal,“ prohlásil údajně Jan Lucemburský, když se rozhodl setrvat v bitvě u Kresčaku, přestože mu už nesloužil zrak a francouzské vojsko prohrávalo. Každý český král ale nebyl takový hrdina. Například Fridrich Falcký se rozhodující bitvy s císařskou armádou na Bílé hoře ani neúčastnil. Seděl ve svém pražském sídle a čekal, jak se věci vyvrbí. Když se dozvěděl, že stavovské vojsko bylo rozprášeno, ukryl se v domě U Tří konví v dnešní Melantrichově ulici a hned ráno zamířil do ciziny.

Na trůně jako ve svěráku

Je ovšem otázka, do jaké míry chtěl být Fridrich Falcký vůbec českým králem. O tuto pozici, jakkoli prestižní, od dob husitských válek málokdo stál. Místní protestantská šlechta držela v rukou velkou porci moci a se střídavými úspěchy vymáhala náboženskou svobodu. Naposledy se jí to povedlo v roce 1609, když Rudolf II. podepsal slavný Majestát. Kdo chtěl zemím Koruny české vládnout, musel počítat jak s vlivem stavů, tak s tlakem zahraničních katolických mocností, kterým se česká stavovská autonomie ani za mák nelíbila.

Čeští králové měli navíc od vymření Přemyslovců potíže se získáním dědičného titulu. Šlechta si (opět se střídavými úspěchy) ponechávala právo každého nového panovníka osobně schválit a případně ho zvolit. Ferdinanda II. Habsburského zvolila v roce 1617 ještě za života jeho předchůdce, císaře Matyáše. Vymohla si přitom od něho slib, že v zemi ponechá svobodu vyznání.

Král jediné zimy

Ještě než se Ferdinand oficiálně ujal vlády, jeho bratranec Matyáš těsně před smrtí stihl zakázat zasedání českých stavů a zavřít nekatolické kostely ve dvou městech. Čeští stavové na to konto vytáhli na Pražský hrad a tři habsburské místodržící vyhodili z oken. Zahájili tak povstání, které vedlo i k sesazení čerstvě nastupujícího Ferdinanda.

Plán měl svou logiku: Habsburkové nedodržují sliby, tak si zvolíme jiného krále. Ale koho? Volba padla na falckého kurfiřta Fridricha. Nejen že byl významnou osobností protestantské části Evropy, ale jeho manželkou byla navíc Alžběta Stuartovna, dcera anglického krále Jakuba I. Kdyby to klaplo, Habsburkové i s celou katolickou církví by v Evropě ztratili velký počet bodů.

Byly tu ale i problémy. Fridrichovi bylo pouhých 24 let, a navíc jako kalvínista přímo nepatřil k České konfesi. Zcela nejhorší okolností se ale nakonec stal fakt, že anglický král odmítl vyjet zeťovi na pomoc. Možná se ani nemůžeme divit, že Fridrich ztratil k boji za české stavy i svůj vlastní trůn motivaci.

Za dvě hodiny bylo po všem

Dne 8. listopadu roku 1620 se na Bílé hoře vojsko českých stavů přímo střetlo s císařskou armádou podporovanou Katolickou ligou. Síly přitom nebyly nevyvážené, na obou stranách stálo něco přes 20 tisíc mužů. Stavovští vojáci měli dokonce výhodu, protože stáli na vyvýšeném místě a protivníci k nim museli šplhat do kopce. Císařskému generálovi se do bitvy ani nechtělo, velitel Katolické ligy ho však přesvědčil.

Boj se rozhořel krátce po poledni. Bohužel se brzy ukázalo, že síly bojující na císařské straně jsou mnohem soudružnější. První útok sice stavovské vojsko odrazilo, ale při druhém se začalo rozpadat. Zadní linie se daly na útěk. Nejdéle vzdorovaly oddíly u obory Hvězda, ale výsledek bitvy samy zvrátit nedokázaly. Bitva skončila stejně rychle, jako začala. Po pouhých dvou hodinách.

Proč to stavům nevyšlo

Pokud si představujete, že stavovské vojsko bylo plné udatných českých šlechticů bojujících za své ideály, musíme vás zklamat. Ve skutečnosti ho ze dvou třetin tvořili žoldnéři najatí z různých koutů Evropy, kteří nenasadili životy pro ušlechtilé cíle, nýbrž pro peníze. Podobně se tomu mělo i ve vojsku císařově, jen to stavovské mělo větší problém s udržením morálky.

V historických pramenech se traduje, že stavy selhávaly v pravidelném vyplácení žoldu, což mezi vojáky přirozeně vyvolávalo nespokojenost a podkopávalo jejich loajalitu. Zadarmo ani kuře nehrabe, natož aby se nechalo zabít.

Potíže však nastaly i ve vedení a koordinaci obrany. Císařská strana byla v tomto ohledu mnohem suverénnější.

Katastrofální důsledky

Co po bitvě na Bílé hoře následovalo, dobře víme: výstražná poprava 27 osobností z řad šlechty i měšťanů na Staroměstském náměstí, konfiskace majetku protestantů ve prospěch osob věrných Ferdinandovi, dědičná vláda Habsburků a tvrdá rekatolizace.

„Zhruba 150 000 lidí odešlo ze země, ať dobrovolně nebo z násilného donucení. To bylo asi 7,5 procent populace. Čtvrtina ze 1400 šlechtických rodin byla vyhoštěna,“ popsal britský historik a specialista na třicetiletou válku Peter H. Wilson.

A zimní král Fridrich Falcký? Ten po ztrátě české koruny přišel i o falcké državy a titul kurfiřta. Zemřel předčasně v roce 1632 v exilu. Jeho rod ale tak úplně nezapadl. Jeho dcera Žofie Hannoverská se stala matkou budoucího britského krále Jiřího I., a rodové geny se tak nakonec přecijen na nějakém tom evropském trůně usadily.