Hroznýšek arabský: Hbitého lovce s očima navrch hlavy si v písku nevšimnete

Hroznýšek arabský (Eryx jayakari) obývá především pouštní oblasti Arabského poloostrova a jihozápadního Íránu. Nehostinnému prostředí se během evoluce šikovně přizpůsobil. Přes den se schovává zahrabaný v písku a na lov vyráží až po setmění, kdy se poušť začne ochlazovat.

Používá přitom zvláštní taktiku. Číhá skrytý pod pískem, ze kterého kouká jen vršek hlavy s očima. Jakmile spatří kořist, bleskově se vymrští a chňapne po ní. Vidíme tedy, že neobvyklé umístění očí neslouží jen pro pobavení internetu. Pro hroznýška jde o součást lovecké strategie, a tudíž i nástroj k přežití.

Pouštní mistr kamufláže

Arabská písečná poušť nenabízí pro život zrovna ideální podmínky. Není tu moc úkrytů, kam by se dalo schovat, a živé tvory navíc ohrožují extrémní teplotní výkyvy. Zatímco v létě může teplota přes den překročit 45° C a v noci spadnout o 20 stupňů, v zimě rtuť teploměru v noci padá pod 10° C a v některých oblastech se někdy dotkne i nuly.

Hroznýšek si proto vybírá oblasti s velmi jemným, sypkým pískem, do kterého se může pohodlně zahrabat. Vrstva písku mu slouží jako ochrana před intenzivním sluncem i před zimním chladem. Zároveň je dobře schovaný před predátory a nevidí ho ani jeho vlastní kořist, na kterou má zálusk.

Svým zlatohnědým zbarvením a jemným vzorem perfektně splývá s pouští, takže je těžké si ho všimnout i ve chvílích, kdy vyleze na povrch. Pro člověka ale hroznýšek nepředstavuje nebezpečí. Není jedovatý a dorůstá délky maximálně 40 až 45 centimetrů, takže by vás hned tak neuškrtil. Loví hlavně hlodavce a drobné plazy, jako jsou gekoni a ještěrky.

Láskyplný rodič

Hroznýšek arabský je jediným známým zástupcem rodu Eryx, který nerodí živá mláďata, ale klade vejce. Samice obvykle snese snůšku o čtyřech až dvanácti vejcích, jež se vylíhnou zhruba za dva měsíce. Matka přitom musí mláďatům pomoci z vajec ven, protože se u nich nevyvinul tzv. vaječný zub, jímž by skořápku dokázala rozbít sama. Díky přítomnosti matky u vylíhnutí se mláďatům navíc zvyšuje šance na přežití. Kdoví, jak by si sama v náročném prostředí pouště při prvních krůčcích (či spíš při prvním plazení) poradila.

Nerušený život v poušti

Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) hroznýška řadí mezi druhy s nejnižší mírou ohrožení. Nehostinné podmínky pouště mají přecijen jednu výhodu: jde o jednu z mála oblastí, kterou dosud tolik nepostihla ničivá lidská činnost. Hroznýšek se schovává v písku a nikdo ho neruší. Dokud bude mít dostatek potravy, bude vesele lovit a rozmnožovat se dál.

Stojí také za zmínku, že o tomto druhu moc lidí ani neví. Na internetu se o něm moc nepíše, a kdyby nebylo příspěvků, které si utahují z hroznýškova legračního vzhledu, nevěděl by o něm téměř nikdo. A je to dobře. Přílišná popularita živočišným druhům obvykle neprospívá a my hroznýškovi arabskému přejeme, aby si ho nikdo nevšímal i nadále.