Jeho fotografie lidé sdílejí na sociálních sítích většinou pro pobavení. Hroznýšek arabský je na pohled tak trochu legrační had, který poutá pozornost hlavně vykulenýma očima umístěnýma až na temeni hlavy. Navíc je malého vzrůstu, takže v lidech nevzbuzuje hrůzu jako jeho mohutnější příbuzní. Ovšem nepodceňujte hroznýška. Ve své domovině je velmi hbitým dravcem.
Hroznýšek arabský: Hbitého lovce s očima navrch hlavy si v písku nevšimnete
Hroznýšek arabský (Eryx jayakari) obývá především pouštní oblasti Arabského poloostrova a jihozápadního Íránu. Nehostinnému prostředí se během evoluce šikovně přizpůsobil. Přes den se schovává zahrabaný v písku a na lov vyráží až po setmění, kdy se poušť začne ochlazovat.
Používá přitom zvláštní taktiku. Číhá skrytý pod pískem, ze kterého kouká jen vršek hlavy s očima. Jakmile spatří kořist, bleskově se vymrští a chňapne po ní. Vidíme tedy, že neobvyklé umístění očí neslouží jen pro pobavení internetu. Pro hroznýška jde o součást lovecké strategie, a tudíž i nástroj k přežití.
Pouštní mistr kamufláže
Arabská písečná poušť nenabízí pro život zrovna ideální podmínky. Není tu moc úkrytů, kam by se dalo schovat, a živé tvory navíc ohrožují extrémní teplotní výkyvy. Zatímco v létě může teplota přes den překročit 45° C a v noci spadnout o 20 stupňů, v zimě rtuť teploměru v noci padá pod 10° C a v některých oblastech se někdy dotkne i nuly.
Hroznýšek si proto vybírá oblasti s velmi jemným, sypkým pískem, do kterého se může pohodlně zahrabat. Vrstva písku mu slouží jako ochrana před intenzivním sluncem i před zimním chladem. Zároveň je dobře schovaný před predátory a nevidí ho ani jeho vlastní kořist, na kterou má zálusk.
Svým zlatohnědým zbarvením a jemným vzorem perfektně splývá s pouští, takže je těžké si ho všimnout i ve chvílích, kdy vyleze na povrch. Pro člověka ale hroznýšek nepředstavuje nebezpečí. Není jedovatý a dorůstá délky maximálně 40 až 45 centimetrů, takže by vás hned tak neuškrtil. Loví hlavně hlodavce a drobné plazy, jako jsou gekoni a ještěrky.

Láskyplný rodič
Hroznýšek arabský je jediným známým zástupcem rodu Eryx, který nerodí živá mláďata, ale klade vejce. Samice obvykle snese snůšku o čtyřech až dvanácti vejcích, jež se vylíhnou zhruba za dva měsíce. Matka přitom musí mláďatům pomoci z vajec ven, protože se u nich nevyvinul tzv. vaječný zub, jímž by skořápku dokázala rozbít sama. Díky přítomnosti matky u vylíhnutí se mláďatům navíc zvyšuje šance na přežití. Kdoví, jak by si sama v náročném prostředí pouště při prvních krůčcích (či spíš při prvním plazení) poradila.
Nerušený život v poušti
Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) hroznýška řadí mezi druhy s nejnižší mírou ohrožení. Nehostinné podmínky pouště mají přecijen jednu výhodu: jde o jednu z mála oblastí, kterou dosud tolik nepostihla ničivá lidská činnost. Hroznýšek se schovává v písku a nikdo ho neruší. Dokud bude mít dostatek potravy, bude vesele lovit a rozmnožovat se dál.
Stojí také za zmínku, že o tomto druhu moc lidí ani neví. Na internetu se o něm moc nepíše, a kdyby nebylo příspěvků, které si utahují z hroznýškova legračního vzhledu, nevěděl by o něm téměř nikdo. A je to dobře. Přílišná popularita živočišným druhům obvykle neprospívá a my hroznýškovi arabskému přejeme, aby si ho nikdo nevšímal i nadále.