Morová epidemie v českých zemích: Proč zrovna Praha zůstala toho nejhoršího ušetřena

Svědectví studentů zaznamenal ve své kronice František Pražský. Zmiňuje se o masových hrobech a umírajících, kterým se nedostalo posledního pomazání, protože černá smrt postihovala i kněze. Na některých místech dokonce zůstávala mrtvá těla jen tak ležet, neboť nebylo nikoho, kdo by je mohl pohřbít.

Líčení pražského kronikáře odpovídá záznamům z kronik zemí západní Evropy, kde se mor rychle šířil už od podzimu roku 1347. První případy nákazy byly zaznamenány v italském Janově a sicilské Messině. Zhoubná bakterie se skrývala na lodích vracejících se z oblasti Černého moře a své první oběti si vybírala jak na Apeninském poloostrově, tak ve Španělsku, Francii a jižní Anglii.

Do Prahy ale v prvních letech ještě nedorazila. František Pražský psal jen o tom, co věděl z doslechu.

Morava lehla, Čechy odolaly

Podle odhadů dnešních historiků černá smrt v letech 1347–1353 vyhubila 30 až 50 procent obyvatel Evropy. Přesná čísla se zpětně nedají zjistit kvůli nedostatku dobových záznamů. Množství obětí se navíc lišilo podle regionu. Zatímco v západní Evropě vymírala celá města, v českých zemích se úmrtnost odhaduje na pouhých 15 procent.

Pramenů k průběhu morové epidemie v Čechách a na Moravě však mnoho nemáme. Dochovala se listina moravského markraběte Jana Jindřicha z prosince roku 1351, podle které bylo město Brno morem zpustošené a vylidněné. Markrabě proto poskytl poddaným částečnou úlevu na daních. O devastujících následcích černé smrti v téže době informuje také listina ze Znojma.

Kronika Františka Pražského oproti tomu naznačuje, že česká kotlina zůstala toho nejhoršího ušetřena. Podle úvahy autora první vlnu moru z Čech vytlačilo „čerstvé a chladné povětří“.

Co se v té době dělo v Praze

Problém školního dějepisu je, že se všechno učí odděleně. Kapitola o černé smrti spadá do světové škatulky a figuruje v ní Janov spolu s Messinou. V českých dějinách se na druhé straně učíme o Karlu IV. a doba jeho vlády je podle tradičního výkladu spojena s největším rozkvětem českých zemí.

Málokomu dojde, že se tyto dvě kapitoly časově kříží.

V roce 1348 byl slavnostně položen základní kámen Nového města. V témže roce byla založena i pražská univerzita. Stalo se tak v době, kdy černá smrt decimovala italská města a nezadržitelně postupovala do vnitrozemí. O dva roky později zasáhla Moravu.

Jinými slovy, Karel IV. se rozhodl naplnit své plány na výstavbu nové pražské části i přes alarmující zvěsti o šířícím se moru. Období jeho vlády považujeme za jedno z nejlepších v české historii, aniž bychom si uvědomili, že vladařův úspěch spočívá hlavně v tom, co po sobě zanechal. Hodnotíme dokončená díla a slavíme jejich základní kameny. Co se dělo mezi tím, je trochu jiná historie.

Záhada morové epidemie v české kotlině

Ve 14. století žádná větší stavba nevznikla během měsíce či roku. Nové Město pražské bylo po několik dekád jedním velkým staveništěm a sám panovník ho nikdy nespatřil dokončené, stejně jako nespatřil dokončený nový kamenný most přes Vltavu.

Nakolik morová epidemie zasáhla na počátku 50. let Prahu, není dodnes objasněné. Kroniky se o žádných hrůzách nezmiňují. Naopak je tu záhadná zmínka Františka Pražského o chladném povětří, které černou smrt z Čech odválo.

Proč zrovna Praha a okolí zůstalo v době hrozivé epidemie ušetřeno, je dodnes předmětem debat. Objevila se hypotéza, že tehdejší chladné klima omezilo rozmnožování blech a vší, které bakterii Yersinia pestis přenášely. Laboratorní testy však nepotvrdily, že by chladnější podmínky přenašeče efektivně hubily. Mor se navíc šířil i v některých severských zemích, takže studené počasí ho viditelně nezastavilo.

Kronikářova domněnka o čerstvém povětří spíš souvisela se středověkou představou, že se mor šíří otráveným vzduchem. Pokud začal vát čerstvý vítr, lidé mohli mít dojem, že s sebou nákazu odnáší.

Vápno jako dezinfekce a lepší imunita

O skutečném důvodu, proč morová nákaza nezasáhla Prahu tak ničivě jako jiná evropská města, dnes můžeme jen spekulovat. Obecně víme, že se nemoc přenášela nejrychleji v hustě zalidněných místech se špatnou hygienou. Byli tehdejší Pražané čistotnější než jejich západní současníci? Rozhodně nemůžeme říci, že na čistotu nedbali. V té době ještě v Praze fungovaly lázně, kde se lidé (včetně těch nejchudších) pravidelně myli.

Na druhé straně není možné předpokládat, že Praha byla od zbytku Evropy natolik izolovaná, že by sem nakažení cestovatelé nedorazili. Naopak. Tradičně šlo o rušné centrum na křižovatce obchodních cest, a Karel IV. ho navíc intenzivně propagoval.

Mohla nákazu zbrzdit rozsáhlá staveniště, kde se ve velké míře využívalo vápno? Žádná studie na toto téma provedena nebyla. Opět můžeme jen hádat, že silně zásadité vlastnosti vápna mohly zničit řadu škodlivých mikroorganismů, a stavební práce tak mohly podstatnou část města svým způsobem „dezinfikovat“.

Vědecký podklad chybí i pro domněnku, že obyvatelé Prahy měli za Karla IV. díky zlepšenému životnímu stylu a lepší stravě silnější imunitu. Přesto tato hypotéza stojí za úvahu. Dýmějový mor totiž nebyl automatickým rozsudkem smrti. Smrtnost mohla činit v závislosti na průběhu nemoci a imunitě pacienta 30 až 60 procent. Pokud nemoc nenabrala septikemickou nebo plicní formu, která je mnohem smrtelnější, šance na přežití existovala.

Hrůzný rok 1380

Černá smrt si pro svou daň nakonec přesto přišla. Doloženou máme velkou epidemii, která postihla Prahu i další česká města v roce 1380. Kronikář Bartošek z Drahonic uvádí, že nemoc vypukla na svátek svaté Markéty 13. července a sužovala zemi až do podzimu. Jiné záznamy spojují konec epidemie se svátkem svatého Václava 28. září, další se svátkem svatého Michala o den později. Nešlo tedy o dlouhé období, ale tehdejší populaci hodně vyděsilo. Denně umíralo podle dobových záznamů přes 1100 lidí a němečtí studenti opouštěli Prahu.

Co se ale opět nedochovalo, jsou přesné statistiky. V případě epidemie z roku 1380 navíc ani není prokázáno, že ji způsobila bakterie Yersinia pestis. Celkově však historie budí dojem, že české země nebyly černou smrtí zdevastované tak fatálně jako země západní Evropy. A nikdo neví proč.