Na ostrově Pitcairn žije pouhých 40 lidí. Nejbližší civilizace je odtud dva dny lodí

Pitcairnovy ostrovy jsou britským zámořským územím a obydlený je z nich pouze Pitcairn. S rozlohou 3,2 x 1,6 km nejde o žádné velké území a jeho členitý povrch ani neumožňuje stavbu letiště. Jediné spojení s okolním světem je tedy po moři, přičemž nejblíže se nachází Tahiti (2 170 km) a Nový Zéland (5 310 km). Tato izolovanost působí na první pohled romanticky, ale pro ostrovany není zrovna dvakrát praktická.

Potomci vzbouřenců z Bounty

Romantická není ani historie prvních evropských osadníků. Nešlo o obchodníky ani dobrodruhy hledající nové místo k poklidnému životu, nýbrž o skupinu vzbouřenců ze slavné lodi Bounty, kteří se tu počátkem roku 1790 ukryli před britskými úřady. Poloha ostrova nebyla na tehdejších mapách přesně zakreslená, a tak byla velká šance, že je tady nikdo nenajde.

První osadníky tvořilo devět mužů z Bounty a asi dvacítka Tahiťanů, žen i mužů, které vzbouřenci přivedli s sebou. Soužití ale provázely neustálé rvačky o moc, půdu i ženy, a tak za deset let už z původní skupiny Evropanů zůstal naživu jen John Adams, obklopen převážně ženami a dětmi. Právě po něm je pojmenováno jediné město na ostrově Adamstown.

Jediný obchod i lékař

Komunita sice na Pitcairnu přežila dvě staletí, v posledních letech se ale výrazně tenčí. Zatímco v roce 2021 zde trvale žilo 49 obyvatel, loni už to bylo jen 40. Populace navíc stárne. Děti jsou posílány do škol na Novém Zélandu a zpátky se jim už vracet nechce. Na ostrově není kromě rybolovu a pěstování zeleniny žádná práce a možnost obchodování s okolním světem je kvůli velkým vzdálenostem po moři komplikovaná. Stejně jako není snadné ani zásobování.

Na Pitcairnu se nachází jediný obchod se smíšeným zbožím, který má otevřeno jen tři dny v týdnu. Zdravotní středisko tvoří jen jeden praktický lékař a zdravotní sestra. V případě závažnější nemoci nebo úrazu musejí být pacienti dopraveni do nemocnice vzdálené minimálně dva dny lodí.

Elektřinu vyrábějí generátory, které jedou jen několik hodin denně. Místní obyvatelé však mají přístup k satelitnímu internetu, takže určité spojení s moderním světem přecijen mají.

K Británii se ostrované připojili dobrovolně

Perličkou je, že potomci vzbouřenců sami brzy uznali, že bezvládí a neexistence zákonů jejich komunitě nepřináší nic dobrého. Když v roce 1838 k Pitcairnu připlul kapitán Russell Elliott s britskou válečnou lodí HMS Fly, místní obyvatelé dobrovolně přijali britskou svrchovanost a kapitána požádali, aby jim pomohl sepsat zákony. Elliott jim vyhověl a první ústava ostrova Pitcairn byla podepsána přímo na palubě lodi.

Tímto okamžikem se ostrov stal součástí britského impéria, ačkoli sama Británie jeho status ve svém zákoníku formálně upravila až v roce 1887.

Velké pozdvižení se na Pitcairnu strhlo v únoru roku 1971, kdy ostrov osobně navštívil princ Filip, manžel britské královny Alžběty II. Prohlédl si místní školu, rozdal dětem sladkosti a pak všechny obyvatele pozval na svou jachtu Britannia ke společnému pohoštění. Bylo to velké gesto naznačující, že Británie na svůj odlehlý ostrov nezapomněla. Nezapomíná na něj ani dnes – bez finanční podpory mateřského státu by místní komunita živořila. Jen další královská návštěva je jaksi v nedohlednu.