Afrika se trhá rychleji, než vědci očekávali. Za miliony let by mohl vzniknout nový oceán

Afrika se pomalu rozděluje

Turkanský rift je asi 500 kilometrů dlouhá část rozsáhlejšího Východoafrického riftového systému. Ten se táhne od etiopské Afarské prolákliny směrem na jih až k Mosambiku a vzniká v místě, kde se tektonická deska postupně rozděluje na dvě části.

V oblasti Turkanské pánve v Keni a Etiopii se Africká a Somálská deska od sebe vzdalují rychlostí přibližně 4,7 milimetru za rok. Pro běžného pozorovatele je to pohyb nepostřehnutelný, avšak v kontinentální kůře jsou následky viditelné už teď.

Vědecký tým vedený Christianem Rowanem z Lamont-Doherty Earth Observatory při Kolumbijské univerzitě zjistili, že přímo pod centrální částí riftu je zemská kůra silná pouhých 13 kilometrů. Ve vzdálenějších oblastech přitom její tloušťka přesahuje 35 kilometrů. Tento výrazný rozdíl vznikl jejím postupným natahováním; kontinentální kůra se vlivem protichůdného pohybu desek chová jako žvýkačka, kterou někdo tahá za oba konce najednou.

„Zjistili jsme, že rozpínání v této oblasti je mnohem pokročilejší a zemská kůra je tenčí, než se dosud předpokládalo,“ uvedl Christian Rowan.

Jednou může vzniknout nový oceán

Turkanský rift se začal otevírat přibližně před 45 miliony lety. Samotné ztenčování kůry ale podle vědeckých modelů začalo teprve před čtyřmi miliony lety po rozsáhlé vulkanické aktivitě.

Pokud bude rozpínání pokračovat, může se kontinentální kůra nakonec roztrhnout úplně. Magma pak začne vyplňovat vznikající pukliny a vytvoří novou oceánskou kůru. Do takto vznikající pánve by pak mohla proniknout voda z Indického oceánu. Mapa světa se tím nadobro změní.

Toho okamžiku se ale za svého života nedočkáme. Vědci předpokládají, že k této fázi vývoje dojde až za několik milionů let.

Pro geology je nicméně fascinující na vlastní oči sledovat proces, který před dávnými časy vytvořil i dnešní kontinenty.

Bohaté naleziště ostatků homininů

Mimořádný význam má Turkanská pánev také pro paleoantropology. V oblasti totiž bylo nalezeno více než 1 200 fosilií dávných zástupců lidské vývojové linie. To je zhruba třetina všech nálezů homininů z celé Afriky. Některé ostatky jsou přitom staré až čtyři miliony let.

„Na jednom malém místě tu můžete sledovat celý lidský příběh, od lidoopů a primátů až po moderní lidi, kteří vyráběli keramiku a domestikovali dobytek,“ popsal oblast Christopher Lepre z Kolumbijské univerzity, který se věnoval dlouhodobému výzkumu v okolí jezera Turkana.

Člověk by měl tendenci označit Turkanskou pánev za jakousi kolébku lidského druhu nebo aspoň místo, kde se homininé vyskytovali v nejhojnějším počtu. Geologové ale nyní nabízejí zcela jiné vysvětlení.

V době rozsáhlé vulkanické aktivity před čtyřmi miliony let začala kůra v oblasti klesat. Povrch se postupně propadal a v prohlubujícím se riftu se hromadily vrstvy jemných sedimentů, které vytvořily příznivé podmínky pro zakonzervování biologických ostatků. Oblast tak nemusí být bohatým nalezištěm fosílií proto, že zde předchůdci člověka nejvíce žili, ale protože se nám jejich ostatky zrovna v tomto místě nejlépe zachovaly.

Zatím jde však o hypotézu, která čeká na další výzkum. Turkana každopádně patří k nejpozoruhodnějším oblastem světa jak z geologického, tak antropologického hlediska.