Vynalezl naftový motor a zmizel. Tělo Rudolfa Diesela objevili v moři až po deseti dnech

Záhada na palubě SS Dresden

Plavba z Antverp do britského Harwiche byla poklidná. Pětapadesátiletý německý vynálezce Rudolf Diesel povečeřel se svými obchodními partnery Georgem Carelsem a Alfredem Luckmannem. Kolem desáté hodiny večerní se s nimi rozloučil a odešel do své kajuty.

Předtím ještě požádal stewarda, aby ho ráno vzbudil přesně v 6:15. Od té chvíle už Diesela nikdo nespatřil.

Když ráno steward zaklepal na dveře, nikdo se neozýval. Kajuta byla prázdná a postel nepoužitá. Na stolku ležely kapesní hodinky.

Vynálezce nebyl k nalezení ani na palubě. Zbyl po něm jen klobouk a svrchník přehozený přes zábradlí.

Tělo nechali v moři

Dne 10. října objevila posádka nizozemské lodi Coertsen v Severním moři silně rozložené lidské tělo. Kvůli jeho stavu i špatnému počasí ho námořníci nevytáhli na palubu, ale jen odebrali osobní předměty nalezené v kapsách oděvu.

Mezi nimi byla krabička na pilulky, peněženka, kapesní nůž, pouzdro na brýle a další drobnosti. O několik dní později tyto věci identifikoval Dieselův syn Eugen jako majetek svého otce.

Ačkoli tělo nebylo nikdy vyzdviženo a podrobeno pitvě, historici považují za vysoce pravděpodobné, že patřilo opravdu Rudolfu Dieselovi.

Dodnes však není známo, co se oné osudové noci na parníku Dresden stalo. Byla to sebevražda, vražda, nebo snad nešťastná náhoda? Proč by se chtěl tak úspěšný muž zabít a kdo případně mohl mít na jeho smrti zájem?

Úspěšný vynálezce s utopickou vizí

Vynález vznětového motoru našel uplatnění v mnoha průmyslových odvětvích a vynesl svému autorovi miliony marek.

Peníze přitom nebyly hlavním Dieselovým cílem.

„Diesel svůj motor chápal jako zařízení, které je variabilní, co se týče velikosti i ceny, a navíc může využívat různá paliva. Mohl tak být dostupný i pro nezávislé řemeslníky, kteří si nemohli dovolit drahé parní stroje,“ vysvětluje americký publicista Jason Stein s tím, že Diesel chtěl pomoci malým podnikatelům, aby mohli konkurovat velkým společnostem.

Tato sociální vize se odráží rovněž v knize Solidarismus: Přirozené ekonomické vykoupení člověka, kterou Diesel sepsal v roce 1903 během pobytu v sanatoriu, kde se léčil z vyčerpání organismu. Navrhoval v ní společnost, v níž by se dělníci vymanili z chudoby a závislosti na velkých kapitálových vlastnících prostřednictvím dobrovolných družstev. Základem by bylo střádání drobných finančních příspěvků od obyčejných lidí. Ze společného fondu by se pak zakládaly solidární podniky, továrny, družstva i finanční instituce poskytující bezúročné půjčky. Lidstvo by tak podle Diesela dosáhlo ekonomické rovnosti bez násilné revoluce, kterou osobně odmítal.

Pád na dno a tajemná taška

Ve světě ekonomie byl slavný vynálezce bohužel jen teoretikem. Vlastní finance v rukou udržet nedokázal a nakonec skončil v dluzích. Na mizinu ho přivedly nepříliš šťastné investice, soudní spory o patenty i podvodníci s nemovitostmi.

Génius, který posunul o krok dopředu celý světový průmysl, krátce před smrtí dlužil 375 000 dolarů, zatímco hodnota jeho hmotného majetku se odhadovala na pouhých 10 000 dolarů.

Spisovatel Greg Pahl ve své knize o bionaftě zmiňuje historku, podle které Diesel před svou poslední cestou do Londýna předal své manželce Martě zavřenou tašku a řekl jí, aby ji otevřela až za týden. Marta se dovnitř podívala hned poté, co se jí doneslo, že její manžel zmizel. V tašce našla 20 tisíc německých marek v hotovosti a bankovní výpisy, které ukazovaly, že rodinné účty jsou prakticky prázdné.

Případ navždy otevřený

Naskýtá se otázka, zda Diesel už v té chvíli svou smrt plánoval a snažil se manželku zabezpečit alespoň hotovostí, která mu zbyla. Pro sebevraždu hovoří i malý křížek, který si osudového večera údajně nakreslil do svého deníku.

Na druhé straně se vyrojily teorie spekulující o možnosti vraždy. Odstranit ho mohla například německá tajná služba, aby mu zabránila prodat své patenty britské vládě. Anebo ho zavraždili naftoví magnáti v obavě, že by při své genialitě mohl sestrojit motor běžící na laciné rostlinné oleje.

Nic z toho se však nikdy neprokázalo a stoprocentně potvrzena nebyla ani sebevražda. Dieselova životní cesta tak dodnes zůstává příběhem s otevřeným koncem.