Švéd se pokusil vyrobit jaderný reaktor pod kuchyňskou digestoří. Skončil ve vazbě

Abychom k němu byli spravedliví, z touhy po pozornosti to nedělal. Bylo mu krátce po třicítce, když přišel o práci a chtěl se něčím zabavit. Nejprve začal sbírat prvky periodické tabulky. A pak ho napadlo, že by svůj zájem o fyziku a chemii mohl posunout o kousek dál. Nikoli studiem na univerzitě, ale výrobou vlastního jaderného reaktoru.

Tak trochu jiný blog

V květnu roku 2011 si Richard Handl začal vést o svých pokusech internetový deník. Hned v prvním příspěvku vysvětlil, že jeho cílem není vyrábět vlastní energii, ale jen zjistit, zda je možné štěpit atomy mimo prostředí laboratoře.

Své postupy pečlivě dokumentoval a svůj blog doplňoval obecnými články o radioaktivitě a jaderné fyzice.

Jak později vysvětlil, při svých pokusech dbal na bezpečnost. Vlastnil Geigerův počítač, který měří ionizující záření, používal ochranné brýle a pracoval pod kuchyňskou digestoří.

Nechme stranou otázku, zda jsou tato opatření při práci s radioaktivním materiálem dostatečná. Handlovi se nicméně jen jednou přihodilo, že namíchaná směs během experimentu prudce zareagovala a rozstříkla se po sporáku.

Úřady kontaktoval sám od sebe

Po pár měsících svéráznému kutilovi začalo vrtat hlavou, zda svou činností neporušuje zákon. Rozhodl se to ověřit přímo u švédského úřadu pro radiační bezpečnost. Jeho pracovníkům zaslal e-mail, ve kterém popsal své pokusy a připojil odkaz na blog spolu s dotazem, zda jsou takové experimenty ve Švédsku legální.

Možná čekal odpověď typu „ano – ne“. Místo toho se ale brzy u dveří ozval zvonek. Úředníci se na jeho malou domácí laboratoř přijeli podívat osobně a nepřišli sami. Doprovázela je policie, která Handla okamžitě zatkla.

Švédský inspektor Peter Frisk později prohlásil, že se s něčím podobným ještě nesetkal.

Případ skončil pokutou

Ve vazbě si Handl pobyl jen krátce. Množství látek, se kterými experimentoval, podle odborníků nepředstavovalo velké nebezpečí. Radioaktivní materiál naštěstí není něčím, co byste mohli běžně nakoupit v drogerii.

V Handlově bytě se našlo radium ze starožitných svítících ciferníků pořízených přes eBay a americium, které kutil seškrabal ze starých typů kouřových detektorů. „Měl také ochuzený uran, kdo ví, kde k němu přišel,“ uvedl expert na jadernou energii Tom Ewing.

Žádná z těchto látek podle Ewinga nemohla v domácím reaktoru fungovat.

„Není možné, aby jadernou fúzi člověk provedl v obyčejné kuchyni,“ prohlásil vědec.

Richard Handl si tedy ověřil, že doma rozbít jádro opravdu nemůže. A navíc se dozvěděl, že by to ani nebylo legální.

Bohužel za své poznatky i zaplatil. Byl obviněn z porušení zákona o radiační bezpečnosti a z nezákonné činnosti v oblasti životního prostředí. V roce 2014 ho okresní soud v Helsingborgu uznal vinným a uložil mu pokutu v celkové výši 13 600 švédských korun. Při dnešním směnném kurzu to odpovídá přibližně 29 300 Kč.