Vědci simulovali podmínky oceánu na měsíci Enceladus. Pozemské mikroby v nich přežily

Ve sluneční soustavě známe hned několik objektů, které pod povrchem pravděpodobně skrývají oceány slané vody. Patří mezi ně Jupiterovy měsíce Europa, Ganymed a Callisto a Saturnův Titan. Ve všech těchto případech však tekutou vodu od povrchu dělí tlustá vrstva ledu. I kdyby tam něco žilo, naše současná technologie by neměla šanci se k tomu dostat. Zatím zkrátka neumíme vyslat na vzdálený měsíc sondu, která by do ledu vyvrtala desítky kilometrů hlubokou díru a odebrala vzorky přímo z oceánu.

Enceladus je nadějná výjimka

Zvláštním případem je Saturnův měsíc Enceladus, z jehož jižního pólu vyvěrají do vesmíru mohutné výtrysky vody a ledových částic. Tento materiál vyvržený z oceánu na povrch lze zkoumat lépe a sonda Cassini přinesla informace o jeho složení.

Zpočátku to vypadalo nadějně. Cassini v materiálu objevila soli, organické látky a také molekulární vodík. Enceladův oceán je ale velmi zásaditý, s pH kolem 11, a zároveň obsahuje jen velmi málo oxidu uhličitého. Z něho přitom pozemské mikroorganismy žijící v hlubinách oceánu čerpají energii pro svůj metabolismus.

Japonské mikroby extrém zvládly

Tým vědců pod vedením Williama Orsiho z Univerzity Ludwiga Maxmiliána v Mnichově se rozhodl ověřit, zda by pozemské mikroby v takovém prostředí přežily. Miniaturní verzi oceánu Enceladu vytvořil v laboratoři.

Výzkumníci smíchali vodu se solemi a uhličitany, přidali práškovou horninu a dosáhli nejen extrémně zásaditého prostředí, ale také reakce mezi vodou a skalnatým dnem, která začala produkovat vodík. Vědci předpokládají, že ke stejnému procesu dochází i na Enceladu.

Pro experiment použili druh Methanothermococcus okinawensis, což je jednobuněčný organismus žijící u hlubokomořských hydrotermálních pramenů v průlivu Okinawa mezi Japonskem a Tchaj-wanem. Jde o takzvané metanogeny, které v rámci svého metabolismu přeměňují vodík a oxid uhličitý na metan.

Navzdory očekávání mikroby v simulovaném oceánu rostly a produkovaly metan. Přizpůsobily se jak nízkým koncentracím oxidu uhličitého ve vodě, tak vysokému pH.

Mise k Enceladu odstartuje až v roce 2042

William Orsi ovšem upozorňuje, že i kdyby na Enceladu život existoval, mohl by být zcela odlišný od toho pozemského. Navíc není jisté, jak dlouho by se podobné mikroby v podpovrchovém oceánu udržely.

„Přežily by rok? Mohly by přežít milion let? To nevíme,“ uvedl vědec.

Evropská kosmická agentura plánuje vyslat na Enceladus přistávací modul, který by hledal známky života přímo v oceánských erupcích. Mise má však odstartovat až kolem roku 2042 a první výsledky nejspíš budou známy teprve v 50. letech tohoto století.

Odpověď na otázku, zda Saturnův měsíc opravdu skrývá život, tak zůstane ještě pár dekád nezodpovězena. Už teď ale díky experimentu víme, že to není vyloučeno.