Na jižním pólu Saturnu se formuje záhadná struktura s deseti stranami

Saturn se konečně otočil správnou stranou

Roky se zdálo, že Saturn střeží svůj jižní pól jako přísně utajovanou oblast. Kvůli sklonu planety a jejímu pomalému oběhu kolem Slunce zůstávala tato část pro pozemské teleskopy prakticky neviditelná. Teprve když se Saturn dostal ve svém sezónním cyklu do příznivější pozice, astronomové konečně mohli nahlédnout tam, kam dlouho neviděli.

Díky tomu objevili gigantickou vlnovou strukturu o deseti stranách, která se vine kolem jižního pólu planety. Útvar zasahuje hluboko do několika vrstev atmosféry a místní proudy ho nesou rychlostí zhruba 10 kilometrů za hodinu směrem na východ.

Planetární virtuální observatoř na Univerzitě Baskicka ve Španělsku slouží jako místo, kde se setkávají profesionální astronomové s amatérskými pozorovateli z celého světa. Sdílejí zde snímky planet Sluneční soustavy pořízené ze Země. Právě tady v roce 2024 byl u Saturnu spatřen první náznak něčeho neobvyklého.

Slabá vlna, která se proměnila v geometrický tvar

Agustín Sánchez-Lavega spolu s amatérskými astronomy Trevorem Barrym a Jean-Paulem Ogerem zkoumali snímky Saturnu, když si všimli slabého vlnitého pásu blízko jižního pólu. Zpočátku to vypadalo jako nedůležitý detail, možná jen optický klam způsobený zemskou atmosférou.

O rok později však nová pozorování ze Země ukázala strukturu přesněji. Vlna se výrazně prohloubila a začala vytvářet jasně rozpoznatelný desetihranný tvar. Bylo jasné, že se nejedná o náhodu ani o chybu měření. Něco se tam skutečně děje.

Vědci se proto obrátili na Hubbleův vesmírný teleskop. Ten má oproti pozemským observatořím obrovskou výhodu, protože planety pozoruje z vesmíru, kde mu v cestě nestojí zemská atmosféra se svým rozmazávajícím efektem. A povedlo se. Hubble dokázal zachytit desetiúhelník v celé jeho kráse během kompletní rotace Saturnu.

Každá z deseti stran měří přibližně 16 782 kilometrů a celkový obvod této nebeské kresby dosahuje zhruba 167 820 kilometrů. Pro představu, kdyby se desetiúhelník rozprostřel nad Zemí, pokryl by plochu větší než celá Evropa. A přirom se otáčí neuvěřitelně pomalu: jeden kompletní okruh kolem pólu mu trvá asi 800 dní.

Severní hexagon dostal sourozence

Saturn má na severním pólu slavný šestiúhelník, který byl poprvé identifikován v roce 1988, když vědci znovu prozkoumávali data ze sond Voyager z let 1980 a 1981. Tento útvar o průměru přibližně 32 000 kilometrů se stal jedním z nejznámějších (a zároveň nejzáhadnějších) rysů planety.

Desítky let se zdálo, že jde o unikátní jev. Žádná jiná geometrická struktura podobného typu nebyla na Saturnu nikde jinde zaznamenána. Objev jižního desetiúhelníku je proto významnou novinkou. Saturn možná není planetou s jednou výjimečnou polární formací, ale s mnohem složitějším atmosférickým systémem, než si vědci doposud mysleli.

Mezi oběma formacemi však existuje rozdíl. Severní hexagon přetrval beze změny celá desetiletí, zatímco jižní dekagon se stále vyvíjí a sílí. Jeho strany a rohy nevykazují konzistentní tmavost jako u hexagonu, některé části jsou výrazně tmavší než jiné, což naznačuje, že struktura ještě nedosáhla své konečné podoby.

Proč je to záhada

Objev byl oficiálně publikován na začátku září 2026 v časopise Science Advances. Otázek je ale stále víc než odpovědí. Nikdo zatím neví, co přesně způsobilo vznik dekagonu, ani zda struktura vydrží. Vědci potřebují další pozorování a simulace, aby mohli zjistit, jak se vyvinula, jak dlouho může přežít a kolik toho má skutečně společného se slavným severním hexagonem.

Již nyní je ale jasné, že Saturn není statická planeta. Jeho atmosféra se mění a vytváří útvary, které mohou přetrvat roky nebo zmizet během týdnů. Sledování jižního desetiúhelníku může vědcům pomoci lépe porozumět atmosférickým procesům na jiných planeách, nebo dokonce u nás na Zemi. Vesmír je zkrátka obrovská laboratoř a pořád je na co se dívat.