Surfař vyvinul tašku, která se rozpustí ve vodě. Ryby ji mohou bez obav sníst

Sklenice vody, která šokovala miliony

Indonéský biolog a surfař Kevin Kumala se proslavil neobvyklým experimentem. Před kamerou vložil do sklenice s vlažnou vodou kus průhledného materiálu, který vypadal jako běžná igelitová taška. Materiál se během chvíle rozpustil a Kumala tekutinu bez váhání vypil.

„Vím, že mě budou lidé považovat za blázna,“ usmívá se Kevin Kumala, „ale tímto činem získám jejich pozornost, že?“ Video se stalo virálním a přitáhlo pozornost k problému, který Kumalu trápí už roky – devastaci oblíbených potápěčských lokalit plastovým odpadem.

Od surfování k boji proti plastům

Kumala je vášnivým surfařem a potápěčem. Když se v roce 2009 vrátil na Bali, čekal ho šokující pohled – pláže a podmořské lokality, které miloval, byly doslova zaplavené plasty. Tento zážitek ho inspiroval k založení společnosti Avani Eco v roce 2014.

Jeho cílem bylo vyvinout udržitelnou alternativu k tradičním plastovým obalům. Zaměřil se na maniok, běžnou a relativně levnou plodinu v Indonésii. Z jejího škrobu vznikl materiál, který je biologicky rozložitelný a kompostovatelný.

„Hlavní surovinou mého vynálezu je škrob z manioku a je stoprocentně bezpečný. Prošel testy orální toxicity. Bude to revoluční produkt, protože nepoškodí životní prostředí, zejména mořské živočichy. Víme, že spousta plastových výrobků končí v oceánech, řekách a potocích. Ale když zvířata sní naši bioplastiku, neutrpí žádnou újmu,“ vysvětluje Kumala.

Šedesát šest miliard pytlů ročně

Každý rok skončí v oceánech přibližně 66 miliard plastových tašek vyrobených z ropy. Představují zhruba pět procent veškerého plastového odpadu v mořích.

Průměrná doba jejich použití je pouhých 12 až 15 minut. V přírodě však vydrží mezi 20 až 1000 lety. Tato dlouhá existence představuje vážné ohrožení pro mořské ekosystémy. Každoročně způsobí smrt více než 100 000 mořských živočichů, kteří plasty spolknou nebo se do nich zamotají.

Jak funguje taška z manioku

Taška od Avani Eco kombinuje kořen manioku s organickými pryskyřicemi rostlinného původu a netoxickým tiskařským inkoustem. Materiál se rozpustí během několika minut ve vodě zahřáté na 80 až 85 stupňů Celsia. Při pokojové teplotě probíhá rozklad pomaleji.

Podle tvrzení společnosti taška nezanechává toxické zbytky ani mikroplasty. Pokud se dostane do vodního prostředí, ryby ji mohou bezpečně sníst. V půdě se materiál kompletně rozloží přibližně za 180 dní, tedy zhruba za půl roku.

Avani Eco nevyrábí pouze tašky. Sortiment zahrnuje i další jednorázové ekologické produkty – brčka z kukuřičného škrobu nebo krabičky na jídlo z cukrové třtiny.

Cena za čistší planetu

I přes ekologické výhody má materiál svá omezení. Výrobní náklady jsou vyšší než u klasických plastů z ropy, což komplikuje masové rozšíření. Materiál je také citlivý na vlhkost – při silném dešti nebo vysoké vlhkosti může začít slábnout dříve, než se vůbec použije.

Přesto Kumalův vynález ukazuje cestu, jak bojovat proti plastovému znečištění. Jeho netradiční demonstrace s vypitou sklenicí vody možná působí extrémně, ale upozornila na problém, který se týká nás všech. Dokázal, že alternativy k běžným plastům existují – jen je potřeba jim dát šanci.