Chcete vousy? Zaplaťte. Bizarní daň Petra Velikého byla vysoká jako roční plat úředníka

Když se ruský car Petr Veliký na sklonku 17. století vydal na cestu po Evropě, kromě velkolepých staveb a moderních lodí ho zaujaly také oholené tváře místních mužů. Po návratu domů bezprostředně podnikl první krok k modernizaci Ruska: nošení plnovousu prohlásil za nelegální a vlastnoručně oholil vysoké důstojníky, kteří ho přišli přivítat. Následně zplnomocnil policii, aby holila zarostlé muže v ulicích.

Novinka narazila na odpor

Rusové ale neměli pro evropskou módu pochopení. Zástupci pravoslavné církve Petrovi připomněli výrok Ivana Hrozného, který tvrdil, že oholená tvář „by poskvrnila obraz muže, jak ho stvořil Bůh“. Významný patriarcha Moskvy Adrian holení dokonce označil za smrtelný hřích.

Poddaní tedy stáli před nelehkým dilematem – mají se podřídit vůli panovníka, nebo riskovat zatracení duše v pekle?

Mnoho z nich se rozhodlo, že duši riskovat nebudou, a tak zákaz vousů ignorovali. V Petrově hlavě se zrodil alternativní plán.

Když se nechtějí holit, tak ať platí

Peníze navíc se státní pokladně vždycky hodí, a co teprve v době, když ji ždímají válečné výdaje. Petr Veliký uvalil na vousáče přísnou daň. Její výše se zpočátku odvíjela od společenského postavení, a tudíž i finančních možností. Bohatší muži měli platit až 100 rublů ročně, nižší stavy 60 nebo 30 rublů. Později se daň ustálila na plošné částce 50 rublů ročně pro všechny.

Kdo zaplatil, mohl si svůj tradiční plnovous ponechat. Zároveň obdržel zvláštní žeton jako doklad o zaplacení, kterým se mohl prokázat, když ho zastavila policie.

Pro vojáka to byly čtyři roční platy

Petr Veliký byl možná skvělý vizionář, ale se smyslem pro ekonomiku byl poněkud na štíru. Daň z vousů totiž nastavil nepřiměřeně vysoko, takže ji nakonec v praxi platil málokdo. Padesát rublů tehdy odpovídalo ročnímu platu vyššího úředníka v Moskvě nebo vojenského praporčíka. Řadoví vojáci dostávali jen asi 12 až 18 rublů ročně, kvalifikovaní dělníci vydělávali mezi 20 a 60 rubly ročně.

Obyčejný člověk by tedy na daň musel vynaložit několik ročních platů, což nebylo reálné.

Daň se navíc ve velké zemi vybírala jen velmi obtížně. Podle historika Jevgenije Akeleva byla tato politika dlouhodobě neudržitelná.

„Petr a jeho poradci na jedné straně příliš optimisticky odhadovali majetnost ruských poddaných – daň za vousy byla nepřiměřeně vysoká. Na druhé straně zase přeceňovali schopnost státní správy nové nařízení prosadit v celé zemi, aniž by vyvolalo odpor,“ píše Akelev.

Bizarní opatření se přesto v Rusku udrželo dlouhé dekády, a svého tvůrce dokonce přežilo. Daň z vousů byla oficiálně zrušena teprve v roce 1772, za vlády Kateřiny Veliké.