Kdysi to byl postrach tropických oblastí. Žlutou zimnici se podařilo téměř vymazat ze světa díky plošnému očkování a zlepšené zdravotní péči. V posledních letech se ale zákeřná nemoc vrací do hry a neobjevuje se jen v pralesích, nýbrž i v městských zástavbách.
Žlutá zimnice téměř vymizela. Nyní se vrací kvůli teplejšímu klimatu
Po desítky let byl boj proti žluté zimnici v Brazílii považován za jeden z úspěšných příběhů veřejného zdravotnictví. Země nezaznamenala od roku 1942 jedinou epidemii. Pomohlo především rozsáhlé očkování a také kontrola komárů, kteří virus přenášejí.
Pak přišel rok 2017.
Žlutá zimnice se vrátila s nebývalou silou. Během následujících dvou let se nákaza rozšířila do několika brazilských měst, více než 2000 lidí onemocnělo a přes 700 z nich zemřelo.
Vědce přirozeně zajímalo, co za návratem nemoci stojí. Hlavním podezřelým faktorem se stalo měnící se klima.
Co má s nemocí společného oteplování?
Server Live Science téma nyní rozebral v jednom ze svých nejnovějších článků. Výzkumy ukázaly, že klimatická změna může ovlivnit šíření žluté zimnice hned několika způsoby.
V první řadě tu jsou komáři, kteří nemoc přenášejí. Vyšší teploty zvyšují jejich aktivitu i „žízeň“. Stávají se útočnějšími a rychle se rozmnožují.
Horko navíc urychluje i vývoj samotného viru v komářím těle. Přenašeč se tak stává infekčním dříve než obvykle.
Pak je tady problém s mizejícím pralesem a suchem. Komáři, ale i jejich hostitelé se z vyprahlých oblastí přesouvají blíže k lidským obydlím, kde hledají vodu. Tím se zvyšuje riziko, že se virus dostane do kontaktu s lidmi.
Druhy komárů přenášejících virus se kromě toho začaly vyskytovat i v severněji položených krajích, kde pro ně bylo podnebí dříve příliš studené.
Dávno už tedy neplatí, že se žlutou zimnicí můžete nakazit jen v deštném pralese.
První příznaky nerozeznáte od chřipky
Virus žluté zimnice patří mezi flaviviry a v přírodě se udržuje především v takzvaném lesním cyklu mezi komáry a primáty.
Záludnost onemocnění spočívá v tom, že se první příznaky podobají obyčejné viróze. Po inkubační době trvající obvykle tři až šest dní se objeví horečka, bolest hlavy, bolesti svalů, slabost, nevolnost nebo zvracení.
U většiny nemocných příznaky během několika dnů ustoupí. U přibližně 15 procent nakažených se ale rozvine těžká forma nemoci. Po krátkém zlepšení se vrací vysoká horečka a začínají selhávat důležité orgány. Objevuje se žloutenka, tmavá moč, krvácení a poškození jater a ledvin. Přibližně polovina pacientů, kteří se dostanou do této těžké fáze, zemře během několika dnů.
Záchranou je očkování
Žlutá zimnice je naštěstí jednou z nemocí, proti kterým máme velmi účinnou ochranu.
Jedna dávka vakcíny poskytuje celoživotní ochranu a očkování je podle Světové zdravotnické organizace nejdůležitějším způsobem prevence.
Virus přesto nezmizel. V tropických oblastech Afriky a Jižní Ameriky se stále vyskytuje a oteplování ho může zavléct i do krajů, kde ho doposud nikdo nečekal, a kde tudíž proočkovanost obyvatel není tak vysoká. Epidemie pak na sebe nemusí nechat dlouho čekat.
Rizikovou skupinou jsou rovněž neočkovaní cestovatelé, kteří po nákaze mohou virus rozšířit do dalších lokalit. Žlutá zimnice se sice nešíří kapénkami jako chřipka, ale stačí, aby nakaženého štípnul komár, a virus už bude létat ve vzduchu…