Zábleskem nad Kazachstánem skončil americký monopol. Sověti odpálili atomovou bombu dřív, než svět čekal

Psal se 29. srpen 1949. Přesně v 7 hodin ráno místního času se nad suchou stepí Semipalatinského jaderného polygonu rozzářil mohutný výbuch.

Sovětský svaz právě úspěšně odpálil svou první jadernou bombu. Zařízení neslo označení RDS-1, sovětský krycí název zněl Pervaja molnija, tedy „První blesk“. Američané mu později přidělili označení Joe-1.

Bomba byla odpálena z ocelové věže vysoké přibližně 37 metrů a její síla odpovídala asi 22 kilotunám TNT. Pro sovětské vedení to byl obrovský triumf. Pro Spojené státy šok, který přišel mnohem dříve, než očekávaly.

Cesta nebyla úplně sovětská

Sověti na vývoji vlastní atomové bomby pracovali už během druhé světové války a do projektu vložili obrovské množství lidí, peněz i materiálu.

Jejich cesta ale nebyla tak docela nezávislá. Řadu důležitých informací jim poskytla rozvědka, která pronikla do amerického projektu Manhattan.

Mezi zdroje patřili například fyzici Klaus Fuchs a Theodore Hall. Jejich informace pomohly sovětským vědcům ověřit některá klíčová rozhodnutí a cestu k vlastní zbrani výrazně zkrátily.

RDS-1 se proto v mnoha ohledech podobala americké plutoniové bombě Fat Man, která byla v srpnu 1945 svržena na japonské Nagasaki. Nešlo přímo o kopii, Sověti  museli spoustu detailů vyřešit sami. Špionáž ovšem vývoj dost urychlila. 

Američané přitom předpokládali, že Sovětský svaz nebude mít vlastní bombu ještě několik let. Za nejpravděpodobnější termín byla považována polovina roku 1953.

Lovci radioaktivního prachu

Američané záblesk nad Kazachstánem neviděli. Výbuch prozradilo něco mnohem nenápadnějšího – radioaktivní částice putující atmosférou.

Spojené státy už tehdy budovaly systém pro sledování jaderných explozí. Jedním z jeho nástrojů byly upravené bombardéry WB-29 Superfortress, které odebíraly vzorky vzduchu během meteorologických letů.

3. září 1949, tedy pět dní po explozi, letěl jeden WB-29 z japonské Misawy směrem na americkou základnu Eielson na Aljašce. Na palubě nesl zařízení, která během letu zachytávala mikroskopické částice z atmosféry.

Po přistání technici filtry vyjmuli a změřili jejich radioaktivitu. Jeden ze vzorků vykázal hodnotu výrazně vyšší, než jakou bylo možné považovat za běžné pozadí.

Událost dostala označení Alert 112.

Předchozích 111 podobných poplachů se podařilo vysvětlit přirozenými jevy nebo běžným kolísáním radioaktivity. Tentokrát však výsledky naznačovaly něco mnohem závažnějšího.

Následovaly další odběry vzduchu a laboratorní analýzy. Vědci ve vzorcích našli charakteristické produkty jaderného štěpení a později také důkazy přítomnosti plutonia. Postupně bylo jasné, že radioaktivní materiál nemá přirozený původ.

Nad Sovětským svazem nedávno explodovala atomová bomba.

Washington dostal studenou sprchu

Pro americké zpravodajské služby to byla mimořádně nepříjemná zpráva. Nejenže Sověti měli atomovku – měli ji o několik let dříve, než Washington předpokládal.

V Bílém domě se dlouho řešilo, jak na zjištění reagovat. Prezident Harry S. Truman nakonec 23. září 1949 veřejně oznámil, že Spojené státy mají důkazy o sovětském jaderném výbuchu.

Pro americkou veřejnost to znamenalo konec jedné krátké éry. Jaderný monopol Spojených států skončil.

Začínající studená válka vstoupila do fáze, v níž se obě supervelmoci začaly předhánět ve výrobě stále ničivějších zbraní.

Cena, kterou zaplatili lidé v Kazachstánu

Za triumfem velmoci však zůstávala krajina, na níž se jaderné zbraně zkoušely.

Semipalatinský polygon se stal jedním z nejvýznamnějších míst sovětského jaderného programu. V letech 1949 až 1989 zde proběhlo celkem 456 jaderných testů.

Obyvatelé okolních oblastí přitom dlouhá desetiletí žili v dosahu radioaktivního spadu. Následky testování se v regionu řeší dodnes.

Po rozpadu Sovětského svazu přišel zásadní okamžik. 29. srpna 1991, přesně 42 let po prvním jaderném testu, nařídil kazašský prezident Nursultan Nazarbajev uzavření Semipalatinského polygonu.

Datum tak získalo symbolický význam: ve stejný den, kdy zde v roce 1949 začala sovětská éra jaderných testů, bylo toto místo o čtyři desetiletí později uzavřeno.

Den, který připomíná cenu jaderných zkoušek

Právě na památku uzavření Semipalatinského polygonu Valné shromáždění OSN v roce 2009 vyhlásilo 29. srpen Mezinárodním dnem proti jaderným zkouškám.

Jeho význam je přitom širší než připomínka jediného testovacího polygonu. Datum má obecně upozorňovat na dlouhodobé následky jaderných zkoušek a na nebezpečí, které představují pro lidi i životní prostředí.

A tak se kazašský záblesk z rána 29. srpna 1949 stal nejen okamžikem, který změnil poměr sil mezi dvěma supervelmocemi. Je také mementem, že za závodem velkých států ve výrobě stále ničivějších zbraní často platili cenu lidé, kteří o něm vůbec nerozhodovali.