Den, kdy sluneční bouře překvapila moderní svět. V roce 1859 hořely telegrafy a noc se změnila v den

V 19. století ještě vědci netušili, že by něco takového bylo možné. Ani Richard Christopher Carrington v první chvíli nevěděl, co vlastně ve svém dalekohledu vidí. Myslel si, že mu do přístroje pronikl odraz světla od okna. .

Později si zapsal: „Vypukly dvě skvrny intenzivně jasného a bílého světla… jas se plně vyrovnal přímému slunečnímu svitu.“

Ten samý úkaz ve stejnou chvíli spatřil i jeho kolega Richard Hodgson. Oba muži nezávisle na sobě pozorovali gigantický výron koronální hmoty; obří bublinu nabitých částic, která se vyřítila směrem k Zemi.

Zlatokopové si pletli noc s ránem

Běžně taková cesta trvá tři až čtyři dny. Tentokrát to bylo pouhých 17,6 hodiny. Sluneční vítr měl totiž vyčištěnou cestu. O tři dny dříve, 28. srpna, udeřila již první, slabší vlna geomagnetické bouře, která cestu protáhla jako sněhový pluh. Hlavní úder tak mohl přijít rychleji a v plné síle.

Polární záře, obvykle vyhrazená pro Arktidu, se rozhořela po celé zeměkouli. Lidé ji viděli po celém světě, od Karibiku přes Austrálii až po Japonsko.

Boston Transcript z 29. srpna popsal začátek show: „Severní část oblohy získala téměř krvavě červenou barvu, zatímco tu a tam šlehaly dlouhé pruhy světla od horizontu k zenitu…“

Zlatokopové ve Skalistých horách se vzbudili v jednu ráno a začali vařit snídani. Mysleli si, že svítá. Lidé na mnohých místech světa si uprostřed noci četli noviny pod širým nebem bez svíček.

Kolaps telegrafu

V oblasti nových technologií to už tak vtipné nebylo. Telegrafní síť kolabovala. Globální výpadek trval minimálně osm hodin.

Indukovaný proud v drátech způsoboval jiskření a rány elektrickým proudem. Na některých ústřednách se vzňal telegrafní papír. Několik operátorů skončilo s popáleninami.Skotský fyzik Balfour Stewart zaznamenal v observatoři Kew masivní magnetické anomálie.

Dvě hodiny na nebeský pohon

Ráno 2. září 1859 měla celá událost ještě bizarnější pokračování. Operátoři telegrafní stanice v Bostonu přišli do práce a zjistili, že linky jsou pod tak silným napětím z atmosféry, že hrozí roztavení kontaktů.

Odpojili proto chemické baterie, a linky tak zbavili veškerého zdroje napájení. K jejich údivu ale proud v drátech stále tekl.

Zkusili poslat zprávu do Portlandu ve státě Maine. Bez jakýchkoliv baterií. Portlandský operátor okamžitě odpověděl. Zprávu dokonce obdržel v čistější a stabilnější podobě než s běžným napájením.

Obě ústředny takto úspěšně komunikovaly po dobu dvou hodin čistě na nebeský pohon, dokud intenzita bouře nezeslábla.

Carringtonova supererupce

Výron sluneční hmoty, který tenkrát Richard Christopher Carrington a Richard Hodgson zaznamenali, vstoupil do dějin jako Carringtonova událost. Šlo o nejznámější sluneční supererupci v moderních dějinách.

Někdy se o ní mluví jako o nejsilnější bouři vůbec. V daleké minulosti ale docházelo k erupcím mnohem silnějším. Analýzy letokruhů a koncentrace uhlíku-14 prokázaly existenci takzvaných Miyakeho událostí (například v roce 774 n. l. nebo před 14 300 lety), které byly 10× až 20× silnější.

Carringtonova bouře není rekordmanem. Je ale nejlépe zdokumentovanou supererupcí, jaká zasáhla technologickou civilizaci.

Co by se stalo, kdyby Zemi zasáhla dnes?

Dnes už bychom na podobnou sluneční bouři nehleděli tak bezmocně jako v roce 1859. Slunce nepřetržitě sledují družice a předpovědní centra dokážou před příchodem silného oblaku nabitých částic varovat provozovatele elektrických sítí i satelitů. Ti mohou přijmout ochranná opatření a omezit riziko poškození zařízení.

Přesto by extrémně silná geomagnetická bouře mohla způsobit výpadky rádiového spojení, zhoršit přesnost GPS, narušit provoz satelitů a vyvolat nebezpečné proudy v elektrických sítích. Největší obavy se týkají právě rozsáhlých elektrických sítí, kde mohou geomagneticky indukované proudy poškodit transformátory a v krajním případě způsobit rozsáhlé výpadky elektřiny. Neznamenalo by to ale automaticky globální katastrofu. Dnešní monitoring, varovné systémy a ochranná opatření nám dávají něco, co lidé v roce 1859 neměli: čas se připravit.