Proč děti usedají do lavic právě 1. září? Kam sahá tradice letních prázdnin a jak to bylo za Marie Terezie

Za Marie Terezie se chodilo do školy jinak

Když Marie Terezie v roce 1774 vydala Všeobecný školní řád, začala se v habsburské monarchii vytvářet jednotnější podoba školství. Tehdy ještě ale nikoho nenapadlo stanovit pravidlo, že prvního září děti nastoupí a na konci června půjdou na dva měsíce domů.

Školní kalendář se odvíjel od roční doby a způsobu života tehdejší společnosti.  Výrazný rozdíl byl mezi městem a venkovem.

Ve městech začínal školní rok 3. listopadu. Výuka pokračovala do soboty před Květnou nedělí, tedy do období před Velikonocemi. Potom se děti do školy vracely v pondělí po první neděli po Velikonocích a učily se až do svátku svatého Michala, který připadá na 29. září.

Prázdniny na venkově nesloužily k odpočinku 

Na venkově oproti tomu rodiče potřebovali děti v hospodářství, a proto zde škola začínala až 1. prosince. Alespoň do konce března se jí měli účastnit především chlapci a děvčata ve věku od devíti do třinácti let. 

K vyučování se pak děti opět vracely po Velikonocích, ale na rozdíl od dětí z města dostávaly v létě tři týdny volna, aby mohly pomáhat při žních. Letní prázdniny tak pro ně nebyly prázdninami v dnešním slova smyslu. Žádné lelkování, žádná zábava, ale šup na pole. 

Kromě těchto delších přestávek ve výuce existovaly takzvané ferie, což byly volné dny  spojené především s církevními svátky.

Dva měsíce prázdnin? Ještě dlouho ne

Během 19. století se pravidla ohledně školní docházky ještě několikrát změnila. 

Politické zřízení obecních škol z roku 1805 začátek školního roku pevně neurčovalo. Měl připadat někam mezi říjen a listopad a prázdniny nesměly být delší než pět týdnů.

Velká změna přišla v roce 1870. Školní rok měl trvat 46 týdnů a prázdniny šest týdnů. Navíc bylo možné rozdělit je do několika částí.

A pak přišel rok 1882. Ve větších městech byly prázdniny na obecných školách sjednoceny s prázdninami místních středních škol. Tím se prodloužily na osm týdnů. Zároveň ale ubylo svátků během roku.

Tradice stará sto let

Datum 1. září zavedl do českého školství teprve výnos Ministerstva školství a národní osvěty z 12. července 1925.

Tehdy bylo stanoveno, že školní rok na obecných, měšťanských a středních školách začíná 1. září a končí 31. srpna. Letní prázdniny byly určeny od 29. června do 31. srpna.

Tímto okamžikem se zrodila podoba školního kalendáře, jak ho známe dnes. Alespoň v těch základních obrysech. Například zimní prázdniny mezi 22. prosincem a 2. lednem byly zavedeny až v roce 1935. Do té doby děti dostávaly volno jen o vánočních svátcích a na Silvestra. 

Luxus dvou měsíců zdaleka nemají všude

České děti mají vlastně štěstí. Zdaleka ne v každé zemi letní prázdniny trvají celé dva měsíce. Ve Velké Británii školní rok končí až okolo 20. července a děti jdou zpátky do lavic v průběhu prvního zářijového týdne. Jednotlivé školy si přitom konkrétní termíny stanovují samy. 

Pouhých šest týdnů volna mají v létě také školáci v Německu. Začátek prázdnin se přitom v jednotlivých spolkových zemích liší, aby se zabránilo přetížení dopravy a  turistická letoviska nepraskala ve švech.

Když je léto v prosinci

Zcela odlišná situace panuje na jižní polokouli, kde léto připadá na období od prosince do února. 

V Austrálii začíná školní rok na přelomu ledna a února a končí v prosinci. Nejdelší prázdniny roku tak připadají na období Vánoc a Nového roku. Podobný systém má také Jižní Afrika, kde děti usedají do lavic kolem poloviny ledna a poslední vysvědčení roku dostávají začátkem prosince. Letní volno tak trvá zhruba pět až šest týdnů. 

Takže až letos prvního září zazvoní budík a dětem se nebude chtít z postele, připomeňte jim, že dva měsíce prázdnin nebyly v minulosti samozřejmostí a pro mnoho jejich vrstevníků v jiných zemích to není samozřejmost ani dnes. A kdyby se bývaly narodily v době Marie Terezie, v létě by místo koupání a hraní bojovek hrabaly na poli seno…