Takto jsme Slunce ještě nikdy neviděli. Detailní záběry odhalily tisíce záhadných vírů

Vyšlo najevo, že povrch Slunce je ještě neklidnější, než jsme si představovali. V jeho žhavém plazmatu se všude kolem magnetických oblastí objevují malé spirálovité víry. Vypadají tak trochu jako miniaturní vodní vířivky, jen místo vody v nich proudí rozpálený plyn.

Nejostřejší pohled na naši hvězdu

Pozorování pořídil Daniel K. Inouye Solar Telescope na havajském ostrově Maui. Jde o největší a nejvýkonnější sluneční dalekohled na světě a jeho obří zrcadlo umožňuje astronomům sledovat detaily na Slunci o velikosti pouhých desítek kilometrů.

Nové snímky vypadají skoro jako abstraktní malba. Mezi zlatavými a tmavšími oblastmi jsou vidět jemné proužky a drobné víry, které se neustále pohybují. Jejich množství vědce překvapilo.

Nejde totiž o několik výjimečných útvarů. Podle pozorování se podobné víry objevují prakticky všude podél hranic magnetických oblastí na povrchu Slunce.

Sluneční víry mají své jméno

Astronomové je označují jako Kelvinovy-Helmholtzovy nestability. Název zní složitě, samotný princip je ale poměrně jednoduchý.

Představte si dvě vrstvy tekutiny, které proudí vedle sebe různou rychlostí. Na jejich hranici se začnou vytvářet vlnky. Ty se postupně zvětšují a stáčejí do spirál. Podobný jev můžeme pozorovat například na Zemi v atmosféře nebo na hladině vody.

Na Slunci ovšem místo vody proudí plazma – elektricky nabitý, nesmírně horký plyn.

Tento jev fyzikové znali už dlouho a jeho existenci na Slunci předpovídali. Až nyní ho ale dokázali přímo zachytit na jeho povrchu. Jedinečné záběry si můžete prohlédnout ve videu:

Proč jsou tyto malé víry tak zvláštní

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde jen o drobné kudrlinky v rozpáleném plynu. Ve skutečnosti ale mohou hrát důležitou roli v procesu, při kterém Slunce přenáší a uvolňuje energii.

Víry totiž neustále promíchávají sluneční plazma a zároveň mohou kroutit magnetickými siločárami. Právě magnetické pole přitom stojí za některými z nejdramatičtějších událostí na Slunci – například za slunečními erupcemi a výrony koronální hmoty.

Tyto obrovské výbuchy mohou vyslat do vesmíru částice a záření, které po příletu k Zemi způsobují polární záře, ale mohou také narušit satelitní komunikaci, navigaci nebo elektrické sítě.

Vědci proto doufají, že jim nové snímky pomohou lépe pochopit, jak se energie na Slunci hromadí a jak se nakonec uvolní.

Velká záhada možná vyřešena

Nové pozorování může mít ještě jeden význam. Slunce má totiž zvláštní vlastnost, která vědce dlouho mate.

Jeho viditelný povrch má teplotu přibližně 5500 °C, zatímco jeho vnější atmosféra, takzvaná koróna, dosahuje teplot kolem milionu stupňů. Člověk by přitom intuitivně čekal, že čím dál od zdroje tepla budeme, tím bude chladněji.

Jedním z možných vysvětlení mohou být právě drobné procesy, které se odehrávají na povrchu a v jeho bezprostředním okolí. Víry možná přenášejí energii do vyšších vrstev sluneční atmosféry. Vědci ale teprve zjišťují, jak velkou roli v tomto procesu skutečně hrají.

Slunce stále nevydalo všechna svá tajemství

Nové snímky tak nejsou zajímavé jen proto, že jsou nádherné. Ukazují nám naši nejbližší hvězdu v měřítku, v jakém jsme ji dosud nedokázali zachytit.

A čím detailněji se na Slunce díváme, tím víc vidíme, že jeho povrch není klidná zářící koule, jak se nám jeví ze Země. Je to neustále se pohybující svět plazmatu, magnetických polí, proudů a vírů, v němž se obrovské množství energie přelévá z jedné oblasti do druhé.

Tentokrát nám k odhalení dalšího kousku této skryté krajiny pomohl vylepšený dalekohled. Ale podle astronomů jsme zdaleka ještě neviděli všechno.