Na vrchol Everestu vystoupali už dvacetkrát. Jejich jména přesto skoro nikdo nezná

Na Everest nechodí za slávou. Chodí do práce

Himalájským průvodcům a nosičům se běžně přezdívá šerpové. Slovo „Šerpa“ přitom původně vůbec neoznačuje povolání, ale etnickou skupinu žijící především v Nepálu. Díky mimořádným zkušenostem s pohybem ve vysokých nadmořských výškách se mnoho jejích příslušníků stalo horskými průvůdci a časem se název jejich etnika začal používat i jako obecný název profese.

Ne každý horský průvodce je ale Šerpa a ne každý Šerpa pracuje na horách. A rozhodně nejde jen o nosiče batohů.

Horští průvodci připravují cestu řadu dní předtím, než na horu vyrazí první klienti. Přenášejí stany, potraviny i těžké kyslíkové lahve, natahují fixační lana a přes ledovcové trhliny instalují hliníkové žebříky. Teprve potom vedou horolezce na vrchol.

Nejnebezpečnější úsek celé výpravy, proslulý ledopád Khumbu, přitom musí během jediné sezony překonat opakovaně. Právě tam dochází k největšímu počtu smrtelných nehod.

Muž, který stanul na vrcholu dvaatřicetkrát

Pro většinu návštěvníků je výstup na Everest životním snem. Pro horské průvodce je to práce, kterou vykonávají každou sezonu.

Zářným příkladem je Nepálec Kami Rita Sherpa.

Na vrchol Mount Everestu vystoupil poprvé v roce 1994. Letos přidal už svůj dvaatřicátý výstup a znovu posunul světový rekord. Přesto o sobě nikdy nemluví jako o rekordmanovi.

„Pro ostatní je to sen. Pro mě je to práce,“ řekl v jednom z rozhovorů.

Zatímco většina horolezců šetří celý život na jedinou expedici, Kami Rita se na vrchol vrací téměř každý rok. Ne proto, aby sbíral rekordy, ale protože doprovází klienty s stará se o jejich bezpečnost.

Matka samoživitelka rekordmankou

Podobně neuvěřitelný příběh může vyprávět také Lhakpa Sherpa.

Na vrchol Everestu vystoupila jedenáctkrát, vícekrát než jakákoli jiná žena na světě. Přesto ji mimo horolezeckou komunitu zná jen málokdo.

Po přestěhování do Spojených států pracovala v běžném zaměstnání, aby uživila své děti, na které zůstala sama. Nebylo to jednoduché, a tak se v horolezecké sezoně vracela do Himalájí jako průvodkyně. Její rekord nevznikl z touhy po slávě, ale z nutnosti zabezpečit rodinu.

Hrdinové, kteří zůstávají ve stínu

Šerpové neplní titulky novin, neukazují se v televizi, nepořádají přednášky ani nepíší knihy o splněném snu. Zatímco horolezci si z Everestu odvážejí životní zážitek, jejich průvodci si po několika dnech odpočinku sbalí vybavení a vydají se nahoru znovu. Je vlastně paradox, že opravdovými dobyvateli nejvyšší hory světa jsou lidé, jejichž jména většina z nás nikdy neslyšela.