Do Ruska přijela jako chudá německá princezna. Neomezenou moc Kateřině přihrála záhadná smrt manžela

Psal se červenec 1762. Ruský car Petr III. podepsal abdikaci, byl odvezen na venkovské sídlo Ropša nedaleko Petrohradu a svět se domníval, že tím celý převrat skončil.

Jenže neskončil.

Osm dní nato přišla zpráva, že bývalý panovník zemřel.

Oficiální vysvětlení znělo podivně už tehdy. Mluvilo se o náhlém záchvatu nemoci. Téměř okamžitě se ale začaly šířit zvěsti, že byl ve skutečnosti uškrcen. Podezření padlo na skupinu důstojníků, kteří stáli za převratem. A také na osobu, která nově získala trůn a neomezenou moc – jeho manželku, carevnu Kateřinu II.

Historická detektivka s otevřeným koncem

Neexistuje jediný důkaz, že by Kateřina vydala rozkaz svého manžela zabít. Na druhou stranu neexistuje ani důkaz, že se vraždě snažila zabránit. Historici se dodnes přou, jestli jednali spiklenci z vlastní iniciativy, nebo jen splnili přání nové vládkyně.

Abychom pochopili, proč se vůbec ocitla mezi podezřelými, musíme se vrátit o několik let zpátky.

Do Ruska přijela jako cizinka

Kateřina se ve skutečnosti vůbec nejmenovala Kateřina a už vůbec nebyla Ruska. Narodila se jako Sophie Friederike Auguste von Anhalt-Zerbst v tehdejším pruském Štětíně. Pocházela z drobného německého šlechtického rodu, který nepatřil mezi nejbohatší ani nejmocnější.

Do Ruska se dostala hlavně proto, že carevna Alžběta hledala vhodnou nevěstu pro svého synovce Petra, budoucího následníka trůnu. Sophie byla politicky ideální kandidátkou – mladá, dobře vychovaná a bez silného rodinného zázemí, které by mohlo zasahovat do ruské politiky.

Na rozdíl od mnoha jiných cizinců ale novou vlast přijala za svou. Naučila se rusky, přešla na pravoslavnou víru a přijala jméno Kateřina Alexejevna. Zanedlouho znala Rusko možná lépe než muž, za kterého se provdala.

Car, který si raději hrál s vojáčky

Její manžel Petr III. byl zvláštní postavou.

Vyrůstal v Německu, obdivoval pruského krále Fridricha Velikého a mnohem více než státnické povinnosti ho bavily vojenské přehlídky. Navíc byl tak trochu dětinský. Pamětníci v dobových pramenech popisují, že si hrál celé hodiny s cínovými vojáčky a dvořany tím doháněl k zoufalství.

Je ale fér dodat, že se tyto vzpomínky objevily až poté, co byl sesazen. Dnešní odborníci proto upozorňují, že obraz směšného a neschopného cara mohl být částečně vytvořen vítězi převratu.

Co je ale jisté, manželství téměř od samého začátku nefungovalo. Kateřina s Petrem žili odděleně a postupně si kolem sebe vytvořili vlastní skupiny příznivců.

Když pak Petr po smrti carevny Alžběty nastoupil na trůn, vládl pouhých 186 dní. Tato krátká doba mu stačila na to, aby proti sobě obrátil velkou část šlechty, armády i pravoslavné církve. Velkou nevoli vyvolal především tím, že po letech války náhle uzavřel mír s Pruskem a vrátil mu všechna dobytá území. Ruští důstojníci to považovali za zradu.

Vražda, kterou historie možná nikdy nevyřeší

Kateřina mezitím získávala stále větší podporu mezi gardovými pluky i vlivnými šlechtici. V čele spiklenců stáli mimo jiné bratři Orlovové, s nimiž ji pojilo nejen politické spojenectví, ale i osobní vztahy.

Palácový převrat proběhl překvapivě hladce. Petr abdikoval téměř bez odporu a Kateřina byla provolána carevnou.

O několik dní později byl mrtvý.

Byla to vražda? Téměř jistě ano.

Nařídila ji Kateřina? To dodnes nikdo neprokázal.

Příběh jejího nástupu na trůn tak zůstává jednou z největších nevyřešených záhad evropských dějin. Jisté je jen jedno. Bez pádu Petra III. by se z nenápadné německé princezny nikdy nestala žena, kterou dnes známe jako Kateřinu Velikou.