Lidské tělo vydává záři, potvrdili vědci. Pouhým okem je neviditelná

Jak vědci zjistili, že svítíme?

Průlom přišel už před několika lety díky týmu japonských vědců vedenému Masakim Kobajašim, Daisukem Kikučim a Hitošim Okamurou. Ti při svém výzkumu použili mimořádně citlivé kamery schopné zaznamenat jednotlivé fotony – nejmenší částice světla.

Nejprve měřili světlo vyzařované z myší a rostlin a později stejnou metodu použili i u lidí. Ukázalo se, že z našich těl skutečně unikají drobné záblesky světla. Nejde přitom o tělesné teplo ani o chemické látky na povrchu kůže, ale o přirozený důsledek procesů probíhajících uvnitř buněk během metabolismu.

Žádné nadpřirozené síly, ale biochemie

Tento jev se označuje jako ultraslabá emise fotonů (Ultraweak Photon Emission, UPE). Fyzik Daniel Oblak z University of Calgary vysvětluje, že nemá nic společného s ezoterikou ani s představou lidské aury.

„Ultraslabá emise fotonů je výsledkem biochemických procesů. Dá se přirovnat k tomu, co se děje ve svíticí tyčince, kterou přece také nikdo nepovažuje za důkaz existence aury,“ uvedl Oblak pro BBC Science Focus.

Proč naše tělo vydává světlo

Každou sekundu v našich buňkách probíhají miliony chemických reakcí. Při nich vznikají takzvané reaktivní formy kyslíku (ROS), známé také jako kyslíkové radikály. Ty jsou běžnou součástí metabolismu.

Pokud se jejich množství zvýší, předávají energii okolním molekulám. Když se tyto molekuly vracejí do původního energetického stavu, uvolní přebytečnou energii ve formě jediného fotonu světla. Právě tato mimořádně slabá záře pak opouští naše tělo.

Nejvíce záříme odpoledne

Je pozoruhodné, že intenzita tohoto světla není během dne stejná. Výzkumy ukázaly, že nejsilnější bývá přibližně kolem čtvrté hodiny odpoledne, zatímco v noci výrazně slábne.

Nejvíce světla přitom vyzařují čelo, tváře a krk. Podle vědců je to způsobeno kombinací vyšší metabolické aktivity a většího množství pigmentu melaninu v těchto částech těla.

Více stresu může znamenat více světla

S emisí fotonů souvisí také oxidační stres. Ten vzniká tehdy, když je v těle příliš mnoho volných radikálů a antioxidanty je nestačí neutralizovat.

Oxidační stres je zhoršován například kouřením, nadměrnou konzumací alkoholu, nezdravou stravou, znečištěným ovzduším, toxickými látkami nebo ionizujícím zářením. Čím více reaktivních forem kyslíku organismus vytváří, tím více fotonů může vznikat.

Znamená to tedy, že silnější záře může být projevem horšího životního stylu nebo zhoršeného zdraví.

Světlo vyzařuje i lidský mozek

Nejnovější výzkum vedený bioložkou Hayley Casey z kanadské Algoma University naznačuje, že velmi slabé světlo nevydává jen tělo jako celek, ale také samotný mozek.

Dobrovolníci seděli v dokonale zatemněné místnosti s EEG čepicí, která zaznamenávala elektrickou aktivitu mozku. Kolem jejich hlav byly rozmístěny mimořádně citlivé fotonásobiče schopné zachytit i jednotlivé fotony.

Během plnění různých zvukových úloh vědci zjistili, že intenzita vyzařovaného světla se mění podle toho, jaké oblasti mozku právě pracují. Poprvé se tak podařilo změřit ultraslabou emisi fotonů přímo z lidského mozku.

Výzkum je zatím v počátcích, ale vědci věří, že by jednou mohl nabídnout zcela nový způsob sledování činnosti mozku a případně pomoci při diagnostice některých neurologických onemocnění.

Neviditelné světlo, které nás provází celý život

Přestože naše oči tuto záři nikdy nespatří, lidské tělo skutečně neustále vysílá drobné záblesky světla. Nejde o nic mystického, ale o přirozený vedlejší produkt života samotného. Každá buňka, která právě vyrábí energii potřebnou k tomu, abychom mohli dýchat, myslet nebo se pohybovat, při tomto procesu nepatrně zazáří. A díky stále citlivějším přístrojům začínají vědci tomuto neviditelnému fenoménu rozumět stále lépe.