Povedená animace ukazuje stavbu Karlova mostu ve 3 minutách. Takhle se stavělo bez moderní techniky

Když se v roce 1342 zřítil Juditin most, zůstala Praha bez svého nejdůležitějšího spojení přes Vltavu. Král Karel IV. proto rozhodl, že vznikne most nový. Větší, pevnější a odolnější vůči povodním. Stavba začala v roce 1357 pod vedením slavného stavitele Petra Parléře a dokončení se dočkala o 45 let později.

Karel IV. most nikdy neviděl dokončený

Dnes jsme zvyklí, že se dálnice, mosty nebo administrativní budovy staví několik let. Ve středověku ale plynul čas úplně jinak. Stavby takového rozsahu se často rodily po celé generace.

Karlův most se začal stavět v roce 1357, ale dokončen byl až kolem roku 1402. Sám Karel IV. zemřel už v roce 1378, tedy přibližně jednadvacet let po zahájení stavby. Znamená to, že po mostě, který dnes nese jeho jméno, se nikdy neprošel.

Plánování na půl století dopředu

Nebylo na tom nic neobvyklého. Panovníci často pokládali základní kámen staveb, o nichž věděli, že jejich dokončení už nezažijí. Stavba pokračovala za vlády jejich nástupců a dokončovali ji lidé, kteří se na jejím začátku třeba ještě ani nenarodili.

Ve 14. století ani nebylo možné pracovat nepřetržitě. Stavba se přizpůsobovala ročním obdobím, počasí i stavu řeky. V zimě práce často téměř ustaly, při velké vodě nebylo možné budovat pilíře a doprava kamene z lomů trvala týdny. Když si člověk uvědomí, že každý kvádr bylo potřeba vytěžit, opracovat, naložit na vůz nebo loď a pak ručně usadit na své místo, začne těch 45 let dávat mnohem větší smysl.

Právě tuto téměř půlstoletí trvající práci zachycuje animace, která celý proces zkrátila na pouhé tři minuty. Je fascinující sledovat, jak se z dřevěného lešení postupně rodí most, po kterém dnes každoročně projdou miliony lidí.

Nejdřív bylo potřeba zkrotit řeku

Nejtěžší částí celé stavby nebylo skládání kamenných oblouků, ale založení pilířů přímo ve Vltavě.

Středověcí stavitelé si museli nejprve vytvořit suché pracovní místo. Kolem budoucího pilíře zatloukli do dna řeky dřevěné kůly, vzniklý prostor utěsnili hlínou a jílem a vodu z něj postupně vyčerpali. Teprve potom mohli začít budovat kamenné základy.

Jakmile byly pilíře hotové, přišla na řadu dřevěná konstrukce – takzvané skruže. Ty nesly obrovskou váhu kamenných kvádrů, dokud nebyl oblouk dokončen. Teprve když byl zasazen poslední, klínový kámen, začal oblouk držet vlastní vahou a dřevěné podpěry bylo možné odstranit.

Tajemství malty

Snad žádná pověst o Karlově mostě není známější než ta o vejcích.

Podle tradice nechal Karel IV. svážet vejce z celých Čech, aby se přidávala do malty a most byl pevnější. Dokonce se vypráví vtipná historka o tom, jak obyvatelé Velvar poslali vejce raději uvařená natvrdo, aby se cestou nerozbila.

Skutečnost je ale složitější.

Analýzy původní malty přinesly rozdílné výsledky. Některé naznačily přítomnost organických látek, jiné naopak žádné stopy vajec nenašly. Potvrdily ale, že se do směsi přidávalo mléko a víno, což byly ve středověku známé přísady používané ke zlepšení vlastností malty. Jestli se mezi nimi skutečně objevila i vejce, zůstává dodnes předmětem debat.

Most, který přežil staletí

Stavitelé každopádně odvedli mimořádnou práci.

Karlův most přežil povodně, války i několik rozsáhlých oprav. Přesto dodnes stojí na stejných základech, které nechal před téměř sedmi sty lety vybudovat Karel IV. A i když po něm dnes místo rytířů a obchodníků proudí hlavně turisté, stále slouží stejnému účelu jako ve středověku – spojuje oba břehy Prahy.

Právě proto stojí za to si onu tříminutovou animaci pustit. Připomíná totiž, že za jednou z nejslavnějších českých památek nestály stroje ani počítače, ale trpělivost, důmyslnost a práce tisíců lidí, kteří kámen po kameni vytvořili jednu z nejslavnějších památek Prahy.